Monika, 16. 02. 2010 19:43)
A nemají spíš hromadnou infekci? Je toho sice velmi málo, co se může přenést z koček a psů na lidi a obráceně, ale kupředu spěje nejen lékařská věda, ale i viry. Co jsem vypozorovala za život s velkou smečkou, tak kočka se přitiskne opravdu tam, kde tě něco bolí nebo není v pořádku, jakoby to chtěla z tebe vytáhnout. Pes očichá, ošetří případnou odřeninu, ale také ví, když ti něco je. A soucítí. Jednou jsem se bolestivě bouchla do hlavy, až jsem si jí rozbila ( bez případných poznámek od kolegů, praštěná jsem od malinka) :-) a rozvyla se celá smečka. Říká se, že kočky si lehají na místa s negativní energiíí, kam si ovšem pes nikdy nelehne. U nás kočka leží všude, ale psi mají fakt svá místa, aniž je tam někdo cpe.
Já zažila opačnou verzi, když něco bylo chlupatému kámošovi, signalizovalo totéž podvědomě mé tělo.
No vidíte, holky, a já se cítím nejbezpečněji v lese. S nožíkem na houby i bez. Tam se dá při nejhorším vždycky schovat a musíš slyšet a vidět dřív než ten druhý. Čím temnější hvozdy, tím líp. Ve městě bych se takhle dobře po setmění rozhodně necítila.
I když musím říci, že na podzim jsem také neměla jednou dobrý pocit. Šla jsem už domů a na pusté a úzké lesní cestě jsem uviděla v dálce mužskou postavu. To by nevadilo, ale šel divně, toporně, nepřirozeně. Alarm mírně zapnul, ale ne natolik, abych se zdejchla do lesa. Šla jsem tedy "hrdinně" dál, ale blbý pocit zůstal. Když jsme se míjeli, napadlo mě pozdravit. Ten člověk se otočil celým tělem a pokynul. Byl to autista.
??????? Nerozumím.....??????????
oprava (fikus, 11. 02. 2010 15:02)
...jenom aby ta zvířátka nebyla puze hračkou
... (fikus, 03. 02. 2010 01:19)
jen aby to nebyla hračka
je to škoda? (Monika, 27. 01. 2010 16:16)
Je sezóna, tak na se na stránky moc nedostanu, ale teď jsem neodolala. Byla jsem před chvilkou v civilizaci:-) na poště a v místním koloniálu. A protože mi došlo suché pečivo a mrkev do lesa, koukala jsem, co tam mají. Měli-trochu natlučená jablka, tak jsem se ptala, co stojí. Byla levná. Ochotný prodavač se zeptal, jestli je chci na štrůdl, že jsou na něj perfektní a ze mě jasně vylítlo, že ne, že pro zvířátka do lesa. "To je škoda"....povídá, udělejte si ten štrůdl. "Na štrůdl je jich škoda a jsou velký mrazy, všichni mají hlad a do koloniálu si nemůžou skáknout"...odvětila jsem. Zakroutil hlavou.
Dobře, každý jsme nějaký, jen mě zaujalo to slovo, že je jablek do lesa škoda. Když si představím, že bych se narodila srnkou, zajícem apod., venku bylo k mínus třiceti, měla bych namrzlou pr.......a k tomu hlad, no, nic moc. Vím,že všechno zachraňovat nedokážu a nemůžu, což mě ale stejně nepřestává štvát:-D:-D:-D, ale aspoň si říkám, že snaha tady je a někomu přilepším.
Tak je jdu rozhodit a popřát k tý "škodě" dobrou chuť:-)
Dobře, každý jsme nějaký, jen mě zaujalo to slovo, že je jablek do lesa škoda. Když si představím, že bych se narodila srnkou, zajícem apod., venku bylo k mínus třiceti, měla bych namrzlou pr.......a k tomu hlad, no, nic moc. Vím,že všechno zachraňovat nedokážu a nemůžu, což mě ale stejně nepřestává štvát:-D:-D:-D, ale aspoň si říkám, že snaha tady je a někomu přilepším.
Tak je jdu rozhodit a popřát k tý "škodě" dobrou chuť:-)
U nás doma (9Monika, 14. 10. 2009 22:10)
Už se v rubrice dlouho nic neobjevilo, tak jsem usoudila, že něco písnu.Letos jsem se musela rozloučit se třemi pejsky, stará kočička už taky hapruje, i když vím, že vývoj i odchod na druhou stranu je přirozený, nějak se mi do psaní nechtělo.
Když jsem minule snídala venku se srnečkem-posílala jsem fotky-rozsvítilo se mi. Vždyť zvířátek je habaděj, nemusím přeci psát jen o domácích miláčcích. :-) Pak jsem nestíhala a teď mi sníh zakryl zahradnické práce-jdu na to. :-D
Mladého srnce jsem pozorovala, mluvila na něj, on se jen spokojeně pásl a přicházel blíž. Taky mě napadlo, jestli mu něco není, ale vypadal zdravě a čile. Říkám si, může mu být tak asi kolem tří let. Pak mě trklo. Lízin synek. ! Kdysi jsem už psala o velice kamarádské srnce , kterou jsme pojmenovali "Líza". Srnčí sice není tak plachá jako vysoká, ale aby se mnou venčila haskouny-t.j. běžela podél nás, psi se mohl nejdřív zbláznit, ale pak si zvykli. Chodila si k chalupě permanentně pro něco dobráho a vůbec-na návštěvu. Pak na nějaký čas zmizela. Asi před třemi lety lety jsem jela do městečka, když řidič prudce zabrzdil. Jukli jsme, co se děje. Srnka převáděla-vlastně předváděla své děti, nožičky měly ještě podražené. Holka se držela mámy a kluk se vracel očuchávat a obdivovat autobus. Máma na něj občas houkla, popoběhl k ní, dát na vědomí, že je v pořádku, ale musel zkrátka dokončit prohlídku. Lidi se řehnili a Líza - kdo jinej - čekala. Pak kluk odhopsal. Za pár dnů nám přivedla prcky před chalupu. Dcera se opět držela mámy a synek se cpal do chalupy. Pak jsem je viděla několikrát kolem chalupy a teď tříletý srnec, velice kamarádské povahy. Bydlí v mlází za chajdou a sdílí s námi teritorium. Musím říct pokud je zde někdo cizí, drží se v určité vzdálenosti, ale pokud jsem sama, zkrátka spolu snídáme a kecáme. Kluk je prostě geneticky celá máma. :-)))Zatím mu říkám "Fešáku"........
Když jsem minule snídala venku se srnečkem-posílala jsem fotky-rozsvítilo se mi. Vždyť zvířátek je habaděj, nemusím přeci psát jen o domácích miláčcích. :-) Pak jsem nestíhala a teď mi sníh zakryl zahradnické práce-jdu na to. :-D
Mladého srnce jsem pozorovala, mluvila na něj, on se jen spokojeně pásl a přicházel blíž. Taky mě napadlo, jestli mu něco není, ale vypadal zdravě a čile. Říkám si, může mu být tak asi kolem tří let. Pak mě trklo. Lízin synek. ! Kdysi jsem už psala o velice kamarádské srnce , kterou jsme pojmenovali "Líza". Srnčí sice není tak plachá jako vysoká, ale aby se mnou venčila haskouny-t.j. běžela podél nás, psi se mohl nejdřív zbláznit, ale pak si zvykli. Chodila si k chalupě permanentně pro něco dobráho a vůbec-na návštěvu. Pak na nějaký čas zmizela. Asi před třemi lety lety jsem jela do městečka, když řidič prudce zabrzdil. Jukli jsme, co se děje. Srnka převáděla-vlastně předváděla své děti, nožičky měly ještě podražené. Holka se držela mámy a kluk se vracel očuchávat a obdivovat autobus. Máma na něj občas houkla, popoběhl k ní, dát na vědomí, že je v pořádku, ale musel zkrátka dokončit prohlídku. Lidi se řehnili a Líza - kdo jinej - čekala. Pak kluk odhopsal. Za pár dnů nám přivedla prcky před chalupu. Dcera se opět držela mámy a synek se cpal do chalupy. Pak jsem je viděla několikrát kolem chalupy a teď tříletý srnec, velice kamarádské povahy. Bydlí v mlází za chajdou a sdílí s námi teritorium. Musím říct pokud je zde někdo cizí, drží se v určité vzdálenosti, ale pokud jsem sama, zkrátka spolu snídáme a kecáme. Kluk je prostě geneticky celá máma. :-)))Zatím mu říkám "Fešáku"........
pro Martinku (Monika, 05. 08. 2009 23:32)
Ahojky, můžu jen potvrdit, co píšeš. A taky ti rozumím. Jsem profláklá láskou ke zvířátkům i floře, lidičky, blízké mému srdci si pečlivě vybírám.:-))
Co dodat? Snad jen to, že i když tě čekají doma člobrdové, rozdíl mezi chlupáčema a jimi je ten, že vítají pořád stejně radostně a naveliko a pokud je jeden utahanej, ustarostěnej atp., snaží se ještě navíc rozveselit veselými kousky, u kterých ví, že klapnou. :-)Člověk a zvíře je krásná "vazba" a neměla by vymizet.
Přeju ti jen to hezké, bez slz a hodně krásných setkání v budoucnu.
Co dodat? Snad jen to, že i když tě čekají doma člobrdové, rozdíl mezi chlupáčema a jimi je ten, že vítají pořád stejně radostně a naveliko a pokud je jeden utahanej, ustarostěnej atp., snaží se ještě navíc rozveselit veselými kousky, u kterých ví, že klapnou. :-)Člověk a zvíře je krásná "vazba" a neměla by vymizet.
Přeju ti jen to hezké, bez slz a hodně krásných setkání v budoucnu.
pravy pritel (martinka, 17. 07. 2009 07:52)
mam doma 3 kocicky...dve jsem si poridila se svym byvalym manzelem a treti jsme nasli venku.....kdyz muj manzel odjel...zustali se mnou...dvakrat jsem se stehovala a i ta nalezena,kterou dodnes nemohu pohladit protoze se boji a neduveruje lidem....mam je rada...jsou lekem na mou samotu ,deprese slzy....no a protoze jsem se citila uplne strasne osamela -poridila jsem si jeste pred mesicem pejska......dala jsem ji jmeno MILI...po mem manzelovi...je to nej co me v zivote mohlo potkat nyni...dava mi lasku teplo pusinky.....zahriva mou postel.....je to zlaticko...takze mam 3kocicky a pejska...jsou to moje deti.......cekaji na mne kdyz se vracim domu z prace.........je to krasny pocit kdyz na vas doma nekdo ceka i kdyz je to nemy tvor..........
Smím se zapojit ? (Bandy, 14. 07. 2009 17:28)
Neznám dopravní nehodu, kterou zavinilo zvíře. Vždy je vinen člověk.Zvíře nestaví silnici v lese i přesto, že tam má co dělat. Auto do lesa nepatří. Zvíře neumí odhadnout rychlost přijíždějícího auta, neumí předvídat v situaci se kterou nemá zkušenost. Název Člověk vs. zvíře je naprosto v pořádku.Slovo versus je překládáno jako předložka se sedmým pádem. Tedy člověk se zvířetem. Ne člověk proti zvířeti. To je šestý pád.
Monce (Saty, 31. 05. 2009 21:41)
Tak to není moc veselý Moni, ale takový případy se stávají a hledat viníka je staršně těžký. Ono se ne nadarmo říká, že řidič by měl jet tak rychle, aby v terénu, kde se pohybuje byla jeho jízda bezpečná jak pro něj, tak pro všechno co se pohybuje v blízkosti silnice. Dodržovat rychlost přes vesnice, protože tam může vběhnout jak kočka, pes, nebo i dítě a zvlášť opatrně jet v lesních úsecích. Já vím, že i když se jede padesátkou a najednou ti vlítne prase nebo srna přímo pod kola, tak tomu člověk nezabrání, ale aspoň jemu se kromě leknutí nic moc nestane. Ve větší rychlosti by mohly bejt následky daleko horší. U nás je to v těch kopcích samá zatáčka, u tebe asi taky a tak vidím, jak to některý švihaj. Riskujou a dost. Jsem ráda, když vidím, že se kolem dálnic pomalu budujou zábrany, aby zvěř nepřebíhala, ono už stačí teď, kolik jich pod kolama zahyne.
xxx (Monika, 13. 05. 2009 16:28)
Všichni znáte můj vztah ke zvířatům, ale teď bych chtěla napsat případ, kde jsem se setkala poprvé v životě jak se říká tváří v tvář smrti. Ve vesnici, kde bydlela babička s dědou je prudká pravotočivá zatáčka. Šla jsem akorát z obchůdku, zatáčkou právě jel na motorce syn s maminkou a ze stavení naproti vylítl voříšek. Motorka havarovala a paní spadla tak nešťastně, že jí, bohužel nebylo pomoci. Bylo mi asi sedm a poprvé jsem viděla zemřít člověka.
Jasně, že se nabízí otázka, kdo je vinen. Já bych to viděla takhle.......v případě, že mám zvířátko, jsem povinna se o něj postarat a tudíž i pohlídat.I když k kočkama je to těžké. V případě lesní zvěře nezbývá, než jezdit tzv. krokem, aby nedošlo k neštěstí.
Jasně, že se nabízí otázka, kdo je vinen. Já bych to viděla takhle.......v případě, že mám zvířátko, jsem povinna se o něj postarat a tudíž i pohlídat.I když k kočkama je to těžké. V případě lesní zvěře nezbývá, než jezdit tzv. krokem, aby nedošlo k neštěstí.
neobvyklá setkání (Saty, 13. 05. 2009 09:17)
Mimi popsala kočku, Radek prasata a i já zažila jedno neobvyklý setkání. Před dvouma rokama jsme jeli odpoledne na Výsluní. Byl konec listopadu. Sice malej provoz na silnici, ale samá zatáčka, takže se musí jet s rozumem, což se vyplatilo nám i jezevci. Najednou se z příkopu u lesíka po levý straně vyhoupnul na silnici jezevec. Krásnej, velkej a ne aby přeběhl a zmizel v protějším lesíku, ale nabral kurz naším směrem. Jeli jsme krokem a on stejným tempem poskakoval před náma a jak tak hupsal, tak se na něm kůže vlnila, bylo to hezký a srandovní zároveň. Já poprvý viděla jezevce takhle zblízka ve volný přírodě. Začali jsme si dělat legraci, jestli náhodou neputuje taky do Výsluní, že by nám to tímhle tempem vyšlo na dobrou hodinu a pak jsme se taky začali obávat, aby nejel v protisměru někdo rychle, aby do něj náhodou nenajel, ale to už jsme byli u úvozovky, která vedla kopcem na louku a pak do lesíka a milej jezevec na ni zabočil. Zajeli jsme ke škarpě a dívali se, jak pořád stejným tempem peláší po louce k lesíku. Byl to pěknej jezevec, byl velkej jako menší vietnamský prasátko a když jsme se bavili s myslvcem a říkali mu to, tak řekl, že na jezevce se podaří narazit málokomu a že už se nám asi takový setkání znovu nepovede.
mimiane (radek, 10. 05. 2009 14:30)
Před rokem jsem se vracel na kole z akce zvané Masters of rock z Vizovic domů.Značně v podroušeném stavu jsem si to hodně po půlnoci hasil bez světel.Jen vzadu za sedátkem mihotavá blikačka.Z ničeho nic těsně před koly dvě černé zježené obludky.No málem jsem se srazil s divočáky.Zřejmě šlo o bachyni s kancem,nevím.Docela jsem v tu chvíli i vystřízlivěl.Jel jsem z kopce a ne zrovna pomalu.Potvory jedny,málem mě odřely kolo..DD))
číča (mimiane, 08. 05. 2009 02:01)
Dneska po desáté večer,si to ženu autem dolů jednou ústeckou ulicí.Na křižovatce blikne oranžová,dupnu na brzdu a zastavím.Podepřu si bradu a dívám se.
Z pravé strany se vynoří černá míca,koukne na mě a já křičím,né,počkej,nepřebíhej mi,vrať se.
Nedá si říct,maže si to předemnou na druhou stranu.
Uprostřed silnice,jako-by se rozmýšlela,ale pak se vydá dál.Já z hrůzou vidím dvě protijedoucí
blížící se auta.
Ten magor,po tý osvětlený rovině ji taky musel vidět.Ještě přidal,byla už metr od chodníku,
hrozná rána.
Auto asi po 50 metrech zastavilo a majitel si šel zkontrolovat svého miláčka.I když mi už dávno svítila zelená,vylezu a řvu na něj :"tys jí neviděl??"
"ale jo,viděl,sem nestačil zabrzdit"...
"a na co máš volant magore".............na nic jinýho jsem se v tý chvíli nezmohla.
Ještě musím dodat,že možná číča přežila.Po střetu vyskočila metr vysoko a velkými skoky
přeběhla silnici zpět.
A tak přemýšlím...blbý pověry......takhle jsem ji přeci vrátit nechtěla.
Z pravé strany se vynoří černá míca,koukne na mě a já křičím,né,počkej,nepřebíhej mi,vrať se.
Nedá si říct,maže si to předemnou na druhou stranu.
Uprostřed silnice,jako-by se rozmýšlela,ale pak se vydá dál.Já z hrůzou vidím dvě protijedoucí
blížící se auta.
Ten magor,po tý osvětlený rovině ji taky musel vidět.Ještě přidal,byla už metr od chodníku,
hrozná rána.
Auto asi po 50 metrech zastavilo a majitel si šel zkontrolovat svého miláčka.I když mi už dávno svítila zelená,vylezu a řvu na něj :"tys jí neviděl??"
"ale jo,viděl,sem nestačil zabrzdit"...
"a na co máš volant magore".............na nic jinýho jsem se v tý chvíli nezmohla.
Ještě musím dodat,že možná číča přežila.Po střetu vyskočila metr vysoko a velkými skoky
přeběhla silnici zpět.
A tak přemýšlím...blbý pověry......takhle jsem ji přeci vrátit nechtěla.
Saty (Monika, 24. 02. 2009 22:57)
No, bedny mi fakt nefachčej, ani ta moje, asi mám už sněžnou slepotu, taky jsem se mohla juknout na název, že jo, číst bych snad mohla umět.:-D
A jinak- neboj sa nic.......při nejhorším dám školení na kouřové signály:-D
Písnička určitě sedne, je sice prostá, ale veselá a smutku je mezi zvířaty i takhle dost.
A jinak- neboj sa nic.......při nejhorším dám školení na kouřové signály:-D
Písnička určitě sedne, je sice prostá, ale veselá a smutku je mezi zvířaty i takhle dost.
pro Monku a Zeko (Saty, 23. 02. 2009 23:57)
Tak už tu padlo 2x "máme rádi zvířata", a to fakticky máme, nezbylo nic jinýho, než ji sem dát. Moni, tebe omlouvá, že ti nefachčej bedny, nebo co s tim máš, ale když jsi to sem dávala, tak už tu byla. Já ti to zapoměla napsat. S těma indiánama si to dobře rozmyslí, páč tam by nebyl internet a co my tady potom, jsme ti šuma fuk bo co?!?!
Pro Zeko: víš, je to psaný pod vlivem..né alkoholovým, ale že ty zvířata to dneska nemaj s lidma jednoduchý. Ztrácejí svý území a civilizace je přímo kosí. Proto asi ta smutná písnička, ale taky je fakt, že jsem nějak nemohla nic najít, co by se sem šiklo. Pak mi psala Monka, že by se sem hodila ta samá, co jsi navrhnul ty a je to hotový. Ufffff. :-DD
Pro Zeko: víš, je to psaný pod vlivem..né alkoholovým, ale že ty zvířata to dneska nemaj s lidma jednoduchý. Ztrácejí svý území a civilizace je přímo kosí. Proto asi ta smutná písnička, ale taky je fakt, že jsem nějak nemohla nic najít, co by se sem šiklo. Pak mi psala Monka, že by se sem hodila ta samá, co jsi navrhnul ty a je to hotový. Ufffff. :-DD
pro Zeko (Monika, 23. 02. 2009 22:31)
Ahoj:-), máš pravdu, smečka haskánů byla splnění mého snu žít mezi velkou smečkou samostatně myslících a ještě nezdegenerovaných zvířat. Neříkám , že to bylo vždy jednoduché, ale hodně mě naučili a víc dali pochopit mnohé. Vlka mám pod kůží už od dětství, fascinuje mě svoboda, volnost, nespoutanost, inteligence. A tak jsem vždycky v pohádce o Červené Karkulce proklínala myslivce a obrečela vlka:-D
Když jsme si pořizovali husky, bylo plemeno Československý vlčák teprve v plenkách a moc se jim nedařilo, tak jsme rozhodli pro seveřáky a následně zdrhli z Prahy na samotu do hor. Mnohé se od té doby změnilo, ale nikdy bych, ani přes překážky, nevolila jinak. Už nezávodím, mám staříky, tak chodí na procházky, kdo by je honil po horách. Jinak se přesuny pejsků řeší přívěsným vozíkem s kotcema. Haskáni jsou skladní, není třeba ani náklaďák. :-)¨
Jinak, kdybych si mohla vybrat život (ostatní mě už znají, snad je neklepne, když si přečtou ještě jednou :-D), žít mezi Indiány a zvířátka a hlavně vlci, aby si přišli a odešli,kdy se jim zachce.
S tou muzikou jsi mě pobavil........taky mě napadla písnička -máme rádi zvířata...... :-D, je málo písniček o zvířatech všeobecně. Ale třeba o koních jich znám spoustu. To ale neřeší "povšechno", no teď mě napadlo, co takhle nějakou instrumentálku a jsme z toho venku. :-)
Když jsme si pořizovali husky, bylo plemeno Československý vlčák teprve v plenkách a moc se jim nedařilo, tak jsme rozhodli pro seveřáky a následně zdrhli z Prahy na samotu do hor. Mnohé se od té doby změnilo, ale nikdy bych, ani přes překážky, nevolila jinak. Už nezávodím, mám staříky, tak chodí na procházky, kdo by je honil po horách. Jinak se přesuny pejsků řeší přívěsným vozíkem s kotcema. Haskáni jsou skladní, není třeba ani náklaďák. :-)¨
Jinak, kdybych si mohla vybrat život (ostatní mě už znají, snad je neklepne, když si přečtou ještě jednou :-D), žít mezi Indiány a zvířátka a hlavně vlci, aby si přišli a odešli,kdy se jim zachce.
S tou muzikou jsi mě pobavil........taky mě napadla písnička -máme rádi zvířata...... :-D, je málo písniček o zvířatech všeobecně. Ale třeba o koních jich znám spoustu. To ale neřeší "povšechno", no teď mě napadlo, co takhle nějakou instrumentálku a jsme z toho venku. :-)
pro Monku a Saty (Zeko, 21. 02. 2009 21:53)
To máš doma teda pěknou smečku milích zvířátek. Není toho nějak moc? Se nedivím že se zašli podívat na slépky, třeba si chtěli jen hrát. To jsi teda máma od psí rodinky nebo smečky, aby jsi měla nákladák když jedete na závody. Ale fandím ti, je skvělé že máš tolik hafanů a ted už chápu proč se ti tolik líbí vše s vlky.
Nerad bych se Tě dotkl Saty, ale tady lidi píší o tom jak jim zvířata přináší radost, porozumění a lásku a tahle písnička je jako na pohřeb, je smutná. A máš zatraceně pravdu že najít písničku k tomuhle tématu není vůbec lehké. Když už mluvíš o soundtracku tak se mi v hlavě vybavuje písnička z filmu Goro, je to už hrozně dávno co to běželo v telce, je to japonský film a nebo ještě... Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.... no to jsou teda nesmysly... radši pomlčím. Vůbec vám holky nezávidím, rád bych pomohl ale nic mě nenapadá.
Přeji krásný víkend.
Nerad bych se Tě dotkl Saty, ale tady lidi píší o tom jak jim zvířata přináší radost, porozumění a lásku a tahle písnička je jako na pohřeb, je smutná. A máš zatraceně pravdu že najít písničku k tomuhle tématu není vůbec lehké. Když už mluvíš o soundtracku tak se mi v hlavě vybavuje písnička z filmu Goro, je to už hrozně dávno co to běželo v telce, je to japonský film a nebo ještě... Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.... no to jsou teda nesmysly... radši pomlčím. Vůbec vám holky nezávidím, rád bych pomohl ale nic mě nenapadá.
Přeji krásný víkend.
hudba (Saty, 20. 02. 2009 16:57)
Tak jsem zjistila, že mnohem snadnější je sehnat hudbu ke všemu co se týká člověka. Zatím jsem sem dala tohle, je to od Hapky, ale budu hledat dál. Projdu soundtracky z filmů a snad na něco narazím.
pro Zeko (Monika, 16. 02. 2009 22:08)
Já chodím pravidelně do ZOO v Praze a musím říci, že se mnohé změnilo k lepšímu. Ke všemu po povodních měli co dělat. Vážím si všech, co pomohli, ať finančně nebo pracovně. Byla to dost síla, ale takové už povodně bývají.
Jak jsem už psala v minulém příspěvku, musíme vycházet ze stávající situace. To víš, mě by se nejvíc líbilo, kdyby všechno a všichni nažívali v pohodě,ale to nejde, tak aspoň, aby lidé neničili zbytečně. Pro parohy, slonovinu, kožešiny, žraločí ploutve atd., což už při dnešních možnostech oproti našim předkům nepotřebujeme, je to jen zmlsanost . Vím, že je přirozený řetězec, ale kdyby byl zachovaný jen pro nutnost nasycení, bylo by všechno o něčem jiném.
Pravda je, že vypustit zvíře, které se narodilo v zajetí je pro něj rozsudek smrti a svobodomyslné choutky jsou potlačené. Ale jak jsem také psala Radce, záleží na druhu a i jednotlivcích. I v mojí smečce haskánů byli jedinci, kteří by pláchli nalovit si, byť byli plní-neustálý gen chuti lovit a někteří, co měli v sobě už míň vlka a víc psa by oběhli barák a vrátili se domů. Oproti tomu tibetské dogy obšlapovali chalupu a sháněli veškeré rodinné příslušníky dohromady. A to se jedná pouze o dvě plemena psů. Tak je těžko porovnat ostatní. Jak dalece touží po svobodě a po svém jistém. Nebo nakombinovaně, když už poznali lidské zázemí.
A zase naopak-když mám velkou smečku-dejme tomu psů, musím se starat, abych neškodila lidem. Jejich slepice nemůžou zato, že jsem závodila s haskány.že jo:-)
Na druhou stranu i lidé se změnili oproti minulosti, třeba jsme "hologramové"nakonec všichni. Trochu víme, co bylo, dost víme, co je a co bude dál? Jak se bude celková situace vyvíjet? Půjde vše spíš do uzdravení nebo do zničení? To ví fakt jenom "Bůh" :-)
P.S. Na tu hudbu má nápad Saty, ale mě vybouchla media na P.C., tak nemůžu posoudit, nechám to teda na ní, je to chytrá holka s vkusem.:-)
Jak jsem už psala v minulém příspěvku, musíme vycházet ze stávající situace. To víš, mě by se nejvíc líbilo, kdyby všechno a všichni nažívali v pohodě,ale to nejde, tak aspoň, aby lidé neničili zbytečně. Pro parohy, slonovinu, kožešiny, žraločí ploutve atd., což už při dnešních možnostech oproti našim předkům nepotřebujeme, je to jen zmlsanost . Vím, že je přirozený řetězec, ale kdyby byl zachovaný jen pro nutnost nasycení, bylo by všechno o něčem jiném.
Pravda je, že vypustit zvíře, které se narodilo v zajetí je pro něj rozsudek smrti a svobodomyslné choutky jsou potlačené. Ale jak jsem také psala Radce, záleží na druhu a i jednotlivcích. I v mojí smečce haskánů byli jedinci, kteří by pláchli nalovit si, byť byli plní-neustálý gen chuti lovit a někteří, co měli v sobě už míň vlka a víc psa by oběhli barák a vrátili se domů. Oproti tomu tibetské dogy obšlapovali chalupu a sháněli veškeré rodinné příslušníky dohromady. A to se jedná pouze o dvě plemena psů. Tak je těžko porovnat ostatní. Jak dalece touží po svobodě a po svém jistém. Nebo nakombinovaně, když už poznali lidské zázemí.
A zase naopak-když mám velkou smečku-dejme tomu psů, musím se starat, abych neškodila lidem. Jejich slepice nemůžou zato, že jsem závodila s haskány.že jo:-)
Na druhou stranu i lidé se změnili oproti minulosti, třeba jsme "hologramové"nakonec všichni. Trochu víme, co bylo, dost víme, co je a co bude dál? Jak se bude celková situace vyvíjet? Půjde vše spíš do uzdravení nebo do zničení? To ví fakt jenom "Bůh" :-)
P.S. Na tu hudbu má nápad Saty, ale mě vybouchla media na P.C., tak nemůžu posoudit, nechám to teda na ní, je to chytrá holka s vkusem.:-)
ahoj Moni (Zeko, 12. 02. 2009 20:04)
... klidně si chrstni do písmenek, mi to neva, však já to časem pochopím.
Já v zásadě nejsem proti zoologickým zahradám, ale vždy je tu nějaké ale. Když Zoo tak aby byla důstojná pro tu zvěř, vím ono se to mluví nebo spíš píše, taková Zoo není žádný med, ale to asi nic když by se to mělo dělat pořádně. Měli by napodobovat jejich přirozené prostředí. Z mých vzpomínek si vybavím jak tygr chodí po kleci sem tam a klec je velká 6x4m, pod nohama beton a v rohu .... snad voda nebo co to bylo. Naštěstí se od mých dětských let dost změnilo a dnes to zaplatpánbůh vypadá jinak, aspon doufám. A to co chodilo po té kleci vypadalo jako tygr, ale do něj to mělo hodně daleko. S těma parkama je to skvělý nápad a je taky super že to existuje, ale otázkou zůstává že lidí je čím dál víc a jestli budou ochotni těm zvířátkům ponechat jejich prostor nebo nakonec dopadnou jako ti Indiáni.
Zvíře které se narodí v zajetí tak ani neví co je to svoboda a mám velké obavy že by neměnilo za svobodu. Nikdy nepozná co to vlastně je takže neví o co přichází. Něco mu sice říká že je něco špatně, ale do smrti nepřijde na to co protože jeho svět je jen na tom malém kousku od jednoho plotu k druhýmu. Aspon si to tak myslím. Jak jsi psala- nikdo ho neohrožuje, nemusí se starat o žrádlo jen ho musí sežrat .... jsou to vlastně takové hologramy opravdových zvířat ( něco pro Saty ) jen vzhledem jsou podobné. A je to škoda.
Už minule když jsem psal tak jsem si všiml že se změnil název, ale zapoměl jsme reagovat. Už to nezní tak bojovně (a nepsala jsi že by to mělo být naopak, prvně zvíře a pak člověk) Ještě by to chtělo nějakou muziku, ale sem něco vybrat by bylo hodně obtížný.
Já v zásadě nejsem proti zoologickým zahradám, ale vždy je tu nějaké ale. Když Zoo tak aby byla důstojná pro tu zvěř, vím ono se to mluví nebo spíš píše, taková Zoo není žádný med, ale to asi nic když by se to mělo dělat pořádně. Měli by napodobovat jejich přirozené prostředí. Z mých vzpomínek si vybavím jak tygr chodí po kleci sem tam a klec je velká 6x4m, pod nohama beton a v rohu .... snad voda nebo co to bylo. Naštěstí se od mých dětských let dost změnilo a dnes to zaplatpánbůh vypadá jinak, aspon doufám. A to co chodilo po té kleci vypadalo jako tygr, ale do něj to mělo hodně daleko. S těma parkama je to skvělý nápad a je taky super že to existuje, ale otázkou zůstává že lidí je čím dál víc a jestli budou ochotni těm zvířátkům ponechat jejich prostor nebo nakonec dopadnou jako ti Indiáni.
Zvíře které se narodí v zajetí tak ani neví co je to svoboda a mám velké obavy že by neměnilo za svobodu. Nikdy nepozná co to vlastně je takže neví o co přichází. Něco mu sice říká že je něco špatně, ale do smrti nepřijde na to co protože jeho svět je jen na tom malém kousku od jednoho plotu k druhýmu. Aspon si to tak myslím. Jak jsi psala- nikdo ho neohrožuje, nemusí se starat o žrádlo jen ho musí sežrat .... jsou to vlastně takové hologramy opravdových zvířat ( něco pro Saty ) jen vzhledem jsou podobné. A je to škoda.
Už minule když jsem psal tak jsem si všiml že se změnil název, ale zapoměl jsme reagovat. Už to nezní tak bojovně (a nepsala jsi že by to mělo být naopak, prvně zvíře a pak člověk) Ještě by to chtělo nějakou muziku, ale sem něco vybrat by bylo hodně obtížný.
Ratce (Monika, 11. 02. 2009 12:43)
:-D Tak upaluj a pak napiš, jaký to bylo:-)
Dle mého výzkumu a pozorování bych spatřovala rozdíl u jednotlivých druhů fauny a taky i u jednotlivců v tomtéž druhu. Asi jako u lidí. Někdo rád pohodlí a jiný má pořád čmelíky, i když je u zdroje. :-)
Dle mého výzkumu a pozorování bych spatřovala rozdíl u jednotlivých druhů fauny a taky i u jednotlivců v tomtéž druhu. Asi jako u lidí. Někdo rád pohodlí a jiný má pořád čmelíky, i když je u zdroje. :-)
Monice (ratka, 11. 02. 2009 08:02)
je zde jeden rozdil. Kdyz si (i zvire) zvykne na dobre bydlo a neni ohrozovano prostredim tak zustava v neprirozenem znetvorenem stavu.
Stejne jako lide. I kdyz muzou behat po lesich a stranich (me nevyjimaje) jen zridkakdy to delaji. neho ni je drava zver, nemusi tahnout dalko za koristi, neni treba se schovavat.
Nemusi se behat po lesich. A tak se nebeha (cest vyjimkam) coz me pripomina ze bych mela opet vyrazit :o))
Stejne jako lide. I kdyz muzou behat po lesich a stranich (me nevyjimaje) jen zridkakdy to delaji. neho ni je drava zver, nemusi tahnout dalko za koristi, neni treba se schovavat.
Nemusi se behat po lesich. A tak se nebeha (cest vyjimkam) coz me pripomina ze bych mela opet vyrazit :o))
Ratce (Monika, 10. 02. 2009 22:22)
Perfektní přirovnání......nedostatek přirozeného pohybu původně přírodou daného a pak omezeného.
Ale lidi mají aspoň šanci o víkendu, dovolené nebo i během dne po práci někam vypadnout. Když se chce, tak to jde. Musím totéž navrhnout, až půjdu do ZOO pro zvířátka.:-)Kdybych se nevrátila, měli volnou klec........:-( :-D
Ale lidi mají aspoň šanci o víkendu, dovolené nebo i během dne po práci někam vypadnout. Když se chce, tak to jde. Musím totéž navrhnout, až půjdu do ZOO pro zvířátka.:-)Kdybych se nevrátila, měli volnou klec........:-( :-D
nabizi se analogie (ratka, 10. 02. 2009 14:38)
zvirat v zajeti k lidem v hustych osidlenich. Taky jen sedi, kyvou se ze strany na stranu(se sluchatky nausich) a maji spoustu psychickych potizi. treba depky.
P.S. pro Zeko (Monika, 09. 02. 2009 19:32)
......oprava........kunovité...budu to po sobě kontrolovat a ne, že chrstnu do písmenek a odešlu-slibuji.:-D
pro Zeko (Monika, 09. 02. 2009 19:11)
No, tohle je hodně zapleklitá otázka. Nebudu psát, co je dobré nebo špatné dle průzkumu, ale jak to cítím já. Dle návštěv v ZOO bych řekla, že z některých živočišných druhů druhů jsem měla pocit, že jim zajetí nevadí, jsou spokojená a v pohodě. U jiných nikoliv. Musíme brát do úvahy, že jsme už něco začali a zničili, čili současný stav. Jinak, samozřejmě, že jsem pro volnost a neomezovat. I když si postavím proti sobě, že v ZOO mají pravidelnou stravu, bezpečí před predátorem, péči, specielně u ptáků vynikající výsledky v rozmnožování se, bůh ví, co by si vybrali, zvlášt ti narození už v zajetí. Možná, že by všichni riskli i toho predátora za volnost a svobodu, možná jen někteří.
Já osobně mám vždycky špatný pocit - namátkově -ze slonů, šelem kočkovitých-lev je na tom z nich až nejlíp, protože i ve volné přírodě se nažere a lehne a ani se nehne:-)medvědů, pak kunivitých, jak chodí naštvaní nebo odevzdaní sem a tam nebo se jen pohupují.......oproti tomu mi připadají spokojení třeba tučňáci, vydry, želvy-samozřejmě při dostatečně velkém výběhu. Ale jak jsem řekla, nedá se to říci jednoznačně. Pokud bych měla něco navrhnout, tak vzhledem k ohroženým druhům a vůbec.... a zachování volnosti...volila bych něco na způsob velkých parků, třeba jako mají ve Francii a Německu pro vlky. Volnosti habaděj, pytláci v nedohlednu a odpovídající přírodní podmínky. Ale vzhledem k velkému počtu druhů ohrožených i neohrožených je to pravděpodobně utopie.
Já osobně mám vždycky špatný pocit - namátkově -ze slonů, šelem kočkovitých-lev je na tom z nich až nejlíp, protože i ve volné přírodě se nažere a lehne a ani se nehne:-)medvědů, pak kunivitých, jak chodí naštvaní nebo odevzdaní sem a tam nebo se jen pohupují.......oproti tomu mi připadají spokojení třeba tučňáci, vydry, želvy-samozřejmě při dostatečně velkém výběhu. Ale jak jsem řekla, nedá se to říci jednoznačně. Pokud bych měla něco navrhnout, tak vzhledem k ohroženým druhům a vůbec.... a zachování volnosti...volila bych něco na způsob velkých parků, třeba jako mají ve Francii a Německu pro vlky. Volnosti habaděj, pytláci v nedohlednu a odpovídající přírodní podmínky. Ale vzhledem k velkému počtu druhů ohrožených i neohrožených je to pravděpodobně utopie.
pro Monku (Zeko, 07. 02. 2009 22:01)
Přesně tak Indoši žili v souladu s přírodou a byli její součástí. A místo toho aby se od nich lidi učili tak je zabíjeli jen proto aby si udělali místo samy pro sebe.
Já žádné zvířátko momentálně nemám, kdysi jsem měl malé králíčky a dalo by se říct že jsem jim rozuměl. Pokud má člověk zvířata aspon trochu rád tak jim porozumí během jejich vzájemného vztahu. Ted žádné pořizování nějakého toho domácího mazlíka neplánuju, nemohl bych mu dát ten čas který by potřeboval tak snad až budu mít nějaké děti a malinko povyrostou tak asi nejspíš přibyde další člen.
Co takhle zoologická zahrada? Je sice fajn že v některých jsou druhy které jsou na vyhynutí a nebo už nejsou vůbec, ale jak se jim tam asi bydlí?
Já žádné zvířátko momentálně nemám, kdysi jsem měl malé králíčky a dalo by se říct že jsem jim rozuměl. Pokud má člověk zvířata aspon trochu rád tak jim porozumí během jejich vzájemného vztahu. Ted žádné pořizování nějakého toho domácího mazlíka neplánuju, nemohl bych mu dát ten čas který by potřeboval tak snad až budu mít nějaké děti a malinko povyrostou tak asi nejspíš přibyde další člen.
Co takhle zoologická zahrada? Je sice fajn že v některých jsou druhy které jsou na vyhynutí a nebo už nejsou vůbec, ale jak se jim tam asi bydlí?
pro Zeko (Monika, 04. 02. 2009 23:16)
Ahoj, klidně mi říkej Monka, mám ji krátce, ale moc se mi líbí. Taky proto, že tíhnu k Indiánům. Tím vlastně navážu na téma.......když jsme se v minulosti bavili o vztahu lidí přírodě a také, jak si kdo představuje Boha, kdesi jsem psala, že se mi líbí cítění starých Indiánů, neměli Boha tzv. mimo, ale pro ně byl všude - ve zvířeti, rostlině, kameni, ve hvězdách atd., já to cítím taky tak.
A také, i když kmeny sice mezi sebou válčily, nalovili si ke své potřebě a uctili ducha zabitého zvířete. Mnozí by sice mohli namítnout, že tímto mysleli na zadní kolečka, ale pro ně bylo zvíře rovnocenným.
V archivu najdeš nejen lásku ke zvířatům, ale i snahu porozumět jim, domluvit se s nimi, ochránit je. Není to vůbec těžké, stačí jen vnímat, jak jsi napsal, mají opravdu svou řeč.
Tato rubrika vznikla tak trochu kvůli mě, protože jsem, coby zvířátkovský typ často "zaflákala" ostatní témata příběhy o zvířátkách - jinak nejsi vůbec slepý, Satanka 9Monice předala moderování, protože mě zkrátka dobře zná a ví, že je to moje parketa. Snad jí nezklamu.
Brzo tu budu 2 roky, původně jsem potřebovala někam napsat o jevech a situacích, které se mi stávaly a stávají a moc se mi tady zalíbilo, takže jsem zůstala. Ségry si říkáme z toho důvodu, že máme hodně společného a kolikrát jedna z nás něco napsala a druhá se už neunavovala, protože by šlo o kopii. :-)
Monika s věštbou karet nejsem, to bude jiná, já karty nepoužívám :-D
Přemýšlela jsem o tom názvu, možná by stačilo jednoduše "Člověk a zvíře"- já bych napsala "Zvíře a člověk", protože jsem se uvedla tím , že jsem napsala, že zvířata mám ráda všechna, ale lidi jen některé.:-)
Takhle to cítím pořád a důvod je ten, že od zvířat vím, co mohu čekat, u lidí si musím kolikrát hodit překlad, co mi vlastě opravdu říkají.
Jinak "Člověk versus zvíře" je také v podstatě na místě, jak jsi už nakousl, lidstvo je často proti.
Aby zase všechno nevypadalo černě, hodně lidí se snaží a já je obdivuju, ale co naplat, když jim to zase ostatní pokazí. Myslím si, kdyby se všichni aspoň snažili, bylo by vše o něčem jiném, i když na záchranu a úplné uzdravení je už pozdě. Je to smutné, nejhorší pocit, který znám je bezmocnost.
A co ty, sdílíš domácnost se zvířátky nebo se jim věnuješ jinak? Rozumíš jejich řeči? Líbila se mi ta tvá "slonština, krysština" adt. :-)
A také, i když kmeny sice mezi sebou válčily, nalovili si ke své potřebě a uctili ducha zabitého zvířete. Mnozí by sice mohli namítnout, že tímto mysleli na zadní kolečka, ale pro ně bylo zvíře rovnocenným.
V archivu najdeš nejen lásku ke zvířatům, ale i snahu porozumět jim, domluvit se s nimi, ochránit je. Není to vůbec těžké, stačí jen vnímat, jak jsi napsal, mají opravdu svou řeč.
Tato rubrika vznikla tak trochu kvůli mě, protože jsem, coby zvířátkovský typ často "zaflákala" ostatní témata příběhy o zvířátkách - jinak nejsi vůbec slepý, Satanka 9Monice předala moderování, protože mě zkrátka dobře zná a ví, že je to moje parketa. Snad jí nezklamu.
Brzo tu budu 2 roky, původně jsem potřebovala někam napsat o jevech a situacích, které se mi stávaly a stávají a moc se mi tady zalíbilo, takže jsem zůstala. Ségry si říkáme z toho důvodu, že máme hodně společného a kolikrát jedna z nás něco napsala a druhá se už neunavovala, protože by šlo o kopii. :-)
Monika s věštbou karet nejsem, to bude jiná, já karty nepoužívám :-D
Přemýšlela jsem o tom názvu, možná by stačilo jednoduše "Člověk a zvíře"- já bych napsala "Zvíře a člověk", protože jsem se uvedla tím , že jsem napsala, že zvířata mám ráda všechna, ale lidi jen některé.:-)
Takhle to cítím pořád a důvod je ten, že od zvířat vím, co mohu čekat, u lidí si musím kolikrát hodit překlad, co mi vlastě opravdu říkají.
Jinak "Člověk versus zvíře" je také v podstatě na místě, jak jsi už nakousl, lidstvo je často proti.
Aby zase všechno nevypadalo černě, hodně lidí se snaží a já je obdivuju, ale co naplat, když jim to zase ostatní pokazí. Myslím si, kdyby se všichni aspoň snažili, bylo by vše o něčem jiném, i když na záchranu a úplné uzdravení je už pozdě. Je to smutné, nejhorší pocit, který znám je bezmocnost.
A co ty, sdílíš domácnost se zvířátky nebo se jim věnuješ jinak? Rozumíš jejich řeči? Líbila se mi ta tvá "slonština, krysština" adt. :-)
pro Monku (Zeko, 04. 02. 2009 21:13)
( jestli tě mohu tak oslovovat) Je to smutné, ale mohu je souhlasit. Ano lidstvo jsou paraziti a vlastně se velice omlouvám parazitům že jsem je urazil. I ti paraziti se snaží jen přežít a vlastně neznají jiný způsob života a obživy, nemají na výběr jako lidi. Lidé si mohou vybrat jak budou žít, jestli budou jen profitovat z téhle planety nebo jí také něco dají. Bohužel si vyberou vždy tu horší a pohodlnější cestu, vlastně bych měl napsat vybereme, i já. Taky jezdím autem, třeba i zbytečně protože je to pohodlnější a nesázím stromy na oplátku.....
Zatím nevím jak by se dala nazvat tahle stránka, ale může to zůstat tak jak to je. Není na tom nic špatného já jen že většina psaného slova zde je spíš o tom jak mají všichni zvířátka rádi, ale nedíval jsem se do archivu tak nevím. Ale prostě to - versus - (jaka to říct) lidi a zvířata to staví proti sobě, mi připadne.
Máš pravdu, Satanka není odpůrce nových věcí a mile mě to překvapilo.
ehmm asi budu trochu osobní, Ty jsi ta Monika co má stránky s věštbou z karet, a ta jak vás se Satankou oslovují sestry, nebo i vy samy? (ono vlastně čarodějky jsou všechny sestry, nebo ne) Já jen abych byl v obraze. A ještě jeden detail, ten nápis nahoře že tuhle stránku vlastníš a moderuješ ty tak ten tam minule nebyl. A nebo jsem byl slepý?
Zatím nevím jak by se dala nazvat tahle stránka, ale může to zůstat tak jak to je. Není na tom nic špatného já jen že většina psaného slova zde je spíš o tom jak mají všichni zvířátka rádi, ale nedíval jsem se do archivu tak nevím. Ale prostě to - versus - (jaka to říct) lidi a zvířata to staví proti sobě, mi připadne.
Máš pravdu, Satanka není odpůrce nových věcí a mile mě to překvapilo.
ehmm asi budu trochu osobní, Ty jsi ta Monika co má stránky s věštbou z karet, a ta jak vás se Satankou oslovují sestry, nebo i vy samy? (ono vlastně čarodějky jsou všechny sestry, nebo ne) Já jen abych byl v obraze. A ještě jeden detail, ten nápis nahoře že tuhle stránku vlastníš a moderuješ ty tak ten tam minule nebyl. A nebo jsem byl slepý?
pro Zeko (Monika, 03. 02. 2009 23:05)
Ahoj, zdravím tě, protože na tebe sice mluvím, ale ty mě asi neslyšíš, použiju tedy P.C. :-)
Teď vážně-mluvíš mi z duše, je to tak, jak píšeš.
Lidé potřebují zvířata, ne obráceně.
Kdysi jsem napsala, že člověk zabíjí pro potěšení, ale většina zvířat z potřeby přežít. Upravila bych to na "všechna" zvířata. Protože, i když některá jsou momentálně sytá a přesto loví, nelze uvažovat jinak, než, že se jedná o pud sebezáchovy akonto zásob i do budoucna. Nemají supermarkety, aby si skákli, když něco dojde.
Zvířata zabíjí i s důvodů selekce, obrany teritoria,sebe nebo mladých. To by se ještě pořád dalo srovnat s lidskou válkou o území na přežití a vlastní obrany. Ale "nadstandart" je opravdu to, co píšeš. Pouze člověk má potěšení z mučení, trápení a týrání ať se jedná o vlastní živočišný druh nebo zvířata. Jen člověk je schopen zabít a strčit do popelnice své zdravé novorozeně.
Jen člověk je schopen hrabat a ničit, aniž ještě potřebuje - jen na odiv druhým.
Když jsme už jednou tady, neměli bychom se na nic povyšovat. Pokora by lidstvu rozhodně neuškodila.
Kdysi mi někdo napsal, co prý paraziti. Jestli i tam vidím zákony přírody. Ano, vidím, neříkám, že zákony přirody jsou vždy příjemné, ale pro mě jsou rovné neboli vyrovnané. Když budu hodně "vostrá" vychází mi coby paraziti nejvíc lidstvo. Bohužel. A na tom nemění ani to, že znám spoustu kvalitních lidiček. Beru to teď povšechně. Včetně mě.
Kdybys měl nápad, jak rubriku pojmenovat, navrhni, domluv se se Satankou, myslím, že není odpůrce nových nápadů. :-)
Teď vážně-mluvíš mi z duše, je to tak, jak píšeš.
Lidé potřebují zvířata, ne obráceně.
Kdysi jsem napsala, že člověk zabíjí pro potěšení, ale většina zvířat z potřeby přežít. Upravila bych to na "všechna" zvířata. Protože, i když některá jsou momentálně sytá a přesto loví, nelze uvažovat jinak, než, že se jedná o pud sebezáchovy akonto zásob i do budoucna. Nemají supermarkety, aby si skákli, když něco dojde.
Zvířata zabíjí i s důvodů selekce, obrany teritoria,sebe nebo mladých. To by se ještě pořád dalo srovnat s lidskou válkou o území na přežití a vlastní obrany. Ale "nadstandart" je opravdu to, co píšeš. Pouze člověk má potěšení z mučení, trápení a týrání ať se jedná o vlastní živočišný druh nebo zvířata. Jen člověk je schopen zabít a strčit do popelnice své zdravé novorozeně.
Jen člověk je schopen hrabat a ničit, aniž ještě potřebuje - jen na odiv druhým.
Když jsme už jednou tady, neměli bychom se na nic povyšovat. Pokora by lidstvu rozhodně neuškodila.
Kdysi mi někdo napsal, co prý paraziti. Jestli i tam vidím zákony přírody. Ano, vidím, neříkám, že zákony přirody jsou vždy příjemné, ale pro mě jsou rovné neboli vyrovnané. Když budu hodně "vostrá" vychází mi coby paraziti nejvíc lidstvo. Bohužel. A na tom nemění ani to, že znám spoustu kvalitních lidiček. Beru to teď povšechně. Včetně mě.
Kdybys měl nápad, jak rubriku pojmenovat, navrhni, domluv se se Satankou, myslím, že není odpůrce nových nápadů. :-)
... (Zeko, 02. 02. 2009 19:13)
Nechtěl bych nějak urazit, ale tahle stránka by se měla spíše jmenovat - láska k nejbližším nebo něco podobného než - člověk vs zvíře, zní to jako srovnávání. To že kdysi nějaký šílenec řekl že MY jsme lidi a vše ostatní jsou zvířata neznamená že to tak je. Člověk je také zvíře a to doslova a do písmene! Oháníme se tím že umíme vymýšlet a používat věci, že umíme mluvit apod. Kdo dokáže že ostatní tvorové neumí to samé. To že to člověk nevidí nebo neslyší nebo tomu nevěří neznamená že to není. Jistě, nemluví o autech, internetu, penězích a pod. ale musí se mezi sebou dorozumět. Jak jinak by naučily své mladé co a jak, jak by se jinak udrželi ve stádu a informovali se o nebezpečí. Věřím že jako češi mají češtinu, francouzi francouštinu, japonci japonštinu tak sloni mají svou slonštinu, krysy krysštinu, koně konštinu .... a jen spolu komunikují o tom co je opravdu pro ně důležité. Neumí z ropy dostat benzín, naftu nebo opracovat železo ( na co by jim to taky bylo) ale umí důležitější věci, samy jste je tu popsaly.
Jak moc se tedy lišíme od zvířat? Když se jeden člen stáda opozdí nebo vzdálí tak se stane terčem a snadnou kořistí predátorů. Ale ne z nenávisti, ale z hladu, aby přežily i ti predátoři a byla nějaká rovnováha. Říkáme tomu zákony přírody. Když se člověk nějak odloučí od svého stáda tak se taky stane snadným terčem, ale už ne predádorů a už vůbec ne z nutnosti o přežití, ale z touhy ovládat druhé, krutosti, radosti ubližovat druhým, potěšení z bolesti druhých, z pocitu nadřazenosti a radosti že zrovna pod jeho údery šel k zemi. Ale tohle už asi nebudou zákony přírody, .... že.
Člověk versus zvíře. Kdo je tedy víc a kdo by měl být na vyhynutí ...... ??? Myslíte že zvířata potřebují lidi nebo lidi potřebují zvířata?
Zdá se vám to kruté??
Že by to byly ty zákony přírody?
Jak moc se tedy lišíme od zvířat? Když se jeden člen stáda opozdí nebo vzdálí tak se stane terčem a snadnou kořistí predátorů. Ale ne z nenávisti, ale z hladu, aby přežily i ti predátoři a byla nějaká rovnováha. Říkáme tomu zákony přírody. Když se člověk nějak odloučí od svého stáda tak se taky stane snadným terčem, ale už ne predádorů a už vůbec ne z nutnosti o přežití, ale z touhy ovládat druhé, krutosti, radosti ubližovat druhým, potěšení z bolesti druhých, z pocitu nadřazenosti a radosti že zrovna pod jeho údery šel k zemi. Ale tohle už asi nebudou zákony přírody, .... že.
Člověk versus zvíře. Kdo je tedy víc a kdo by měl být na vyhynutí ...... ??? Myslíte že zvířata potřebují lidi nebo lidi potřebují zvířata?
Zdá se vám to kruté??
Že by to byly ty zákony přírody?
pro Radka (Saty, 14. 01. 2009 23:41)
Je moc hezký co jsi napsal. co ty? Máš nějaký zvířátko?
bozska zvirata (Radek. S. 31.12 2008, 31. 12. 2008 00:42)
Zvirata jsou andelske bytosti. Nikdy nedokazu pochopit,jak jim muze nekdo ublizovat. LIdi si mysli,ze nemaji city, ale kdo ma rad zvirata tak vi ze se pletou.
pro mně je to taky jasný (Saty, 17. 10. 2008 11:40)
Nedovedu si představit to příšerný ticho v lese, na zahradě a v polích bez zpěvu ptáků. Když zklamou lidi, psí, nebo kočičí oči ti poví, že jsi pro ně jedinej a nenahraditelnej. Lidi mám ráda, zvířata miluju.
.........pro mne je to jasný......:-) (Monika, 11. 10. 2008 23:08)
něco podobného tvrdím od té doby, co si vzpomínám, že si na něco vzpomínám.....:-)
V polemice tohoto druhu jsem se setkala se souhlasem i nesouhlasem, v krajním případě jsem byla za cvoka. Ne, že by mi to někdo řekl, ale bylo to cítit. Taky mám ten názor, že od zvířat vím, co můžu čekat a to je pro mě v životě jedna z nejpodstatnějších věcí. Bez rozdílu druhu. Jsou rovná, nemusím si nic překládat do lidštiny. Rozumím jim i tak. Ale nechci se opakovat, už jsem na toto téma napsala mega články. Díky za podobné nebo stejné chápání.
P.S. Jsem profláklá tím, že zvířata mám ráda všechna, lidi si vybírám. :-)
V polemice tohoto druhu jsem se setkala se souhlasem i nesouhlasem, v krajním případě jsem byla za cvoka. Ne, že by mi to někdo řekl, ale bylo to cítit. Taky mám ten názor, že od zvířat vím, co můžu čekat a to je pro mě v životě jedna z nejpodstatnějších věcí. Bez rozdílu druhu. Jsou rovná, nemusím si nic překládat do lidštiny. Rozumím jim i tak. Ale nechci se opakovat, už jsem na toto téma napsala mega články. Díky za podobné nebo stejné chápání.
P.S. Jsem profláklá tím, že zvířata mám ráda všechna, lidi si vybírám. :-)
Pro Tebe...nebo pro me? (Vlad, 08. 10. 2008 11:01)
Zvirata jsou fantasticka, bezprostredni. Citi, jednaji otevrene, primo. Clovek se odlisuje-podle me-moznosti volby. Protoze zvirata jednaji na zaklade citu, maji moznost volby mensi nez clovek. Ano, clovek je ve srovnani se zviraty bezcitny. Tezko rict, jestli to je dobre, nebo spatne, ono to je asi neutralni (jako vsechno). Zalezi na situaci a na tom jak se tato vlastnost pouzije. Tak jako ohen je "dobry", kdyz nam da teplo v zimnich dnech, ale stava se "spatnym" kdyz nam shorel dum.
Ona "bezcitnost" (relativni pojem, lide maji take city, ale vetsinou slabsi nez zvirata) slouzi napr. k prekonani strachu, je to dobre pouzita vlastnost. Stava-li se ale zakladem mezilidskych vztahu, tak je to mala katastrofa. A tady ma clovek moznost volit a ukazat jaky vlastne je.
Ona "bezcitnost" (relativni pojem, lide maji take city, ale vetsinou slabsi nez zvirata) slouzi napr. k prekonani strachu, je to dobre pouzita vlastnost. Stava-li se ale zakladem mezilidskych vztahu, tak je to mala katastrofa. A tady ma clovek moznost volit a ukazat jaky vlastne je.
Radce (Monika, 13. 09. 2008 00:06)
Hloupý je ten, kdo si myslí, že jsou hloupí ostatní. Bez rozdílu druhu. A jsem toho názoru, že mimo péče a lásky, které zvířeti dáváme je i nutné nechtít vlastnit jejich duši, nechat jim prostor, vzájemně se tolerovat, respektovat........potom o nějaké falši nemůže být ani zmínka. :-)
radka (ady, 07. 09. 2008 16:08)
jojojo vsici rikaji ze kocka je falesna ale neni ti pravda zit s ni a koukat se ji do oci je jak neco co clovek co kocku nikdy nemel nikdy nepochopi lidi si mysli ze zvirata jsou proste hloupi tvorecci se kteryma je to na nic ne po chvilce clovek co ma rad zvirata pozna ze aji to zvire ma kazdy jinej charakter
xxx (Monika, 23. 06. 2008 16:43)
Celá fauna i flora nám otvírá jiný svět, neboli spíš my se musíme umět dívat. Svět je otevřený pořád. :-)
kocku citim podobne (radka, 18. 06. 2008 18:33)
Celkove je krasne ponorit se do sveta kocky, ktera lezi na nasich prsou a vrni nam do krku. Ona nam otvira jiny svet.
Pro Saty (Jan, 18. 06. 2008 16:46)
Jo...ta poslední věta je hodně zajímavá
pro Moniku a Radku (Saty, 18. 06. 2008 09:35)
Obě píšete moc zajímavé věci. Já jsem slyšela už víckrát, že zvířata vytahují z člověka nemoc a docela tomu věřím. taky jsem četla jednu zajímavou věc. Dělali průzkum a zjistili, že člověk, který žije ve společnosti s nějakým zvířátkem, žije déle. Doporučovai zejména kočku, protože když ji hladíme, její kožíšek vydává statickou elektřinu a ta je v takovém malém množství a dávkách pro nás prospěšná. Tak tomuhle bych docela věřila. Když hladím Matesa, tak někdy cítím jemný lupnutí statický elektřiny na konečcích prstů.
ještě Radce (Monika, 16. 06. 2008 15:02)
Jo, pozorování souvislostí je velké znalectví :-)
k tématu (Monika, 16. 06. 2008 14:26)
Právě jsem dočetla nádhernou knížku "Přežít s vlky". Cituji: pravdivý příběh sedmileté židovské dívenky, která se sama uprostřed zuřící války vydá z Belgie směrem na východ, kam Němci odvezli její rodiče. Obrovské útrapy, jaké na neuvěřitelné cestě prodělá, jí poznamenají na celý život. V nejtěžších chvílích jí pomáhají přežít vlci, naproti tomu setkání s lidmi jí pokaždé přinese stres, bolest a zklamání. Nezvyklý a mimořádně působivý pohled na válku očima dítěte, které všechno intenzivně prožívá, ale nic plně nechápe, dokázala autorka ztvárnit tak přesvědčivě jen proto, že ho zakusila osobně.
Už dlouho mě takhle nevzala žádná knížka a chystám se autorce poděkovat. I když jsem vyrůstala jinde a jinak, rozumím jí.
Doporučuju přečíst.
Už dlouho mě takhle nevzala žádná knížka a chystám se autorce poděkovat. I když jsem vyrůstala jinde a jinak, rozumím jí.
Doporučuju přečíst.
Radce (Monika, 16. 06. 2008 14:18)
Je to jak píšeš, přehnaná péče škodí. Zvíře si poradí v mnohém samo, musí být onemocnění vážnějšího charakteru, aby se člověk obrátil na veterináře.
Ale to samé máš u lidí. Znám jednu paní, pořád se drhne a drhne, přeúzkostlivá na bacily, je to až patologické a trpí exémy a vyrážkami. Můj bývalý spolužák, nyní kožní lékař tvrdí, že slabá ochranná šlupka je nejzdravější. Zkrátka u všecho o vždy známé heslo-zlatá střední cesta. :-)
Ale to samé máš u lidí. Znám jednu paní, pořád se drhne a drhne, přeúzkostlivá na bacily, je to až patologické a trpí exémy a vyrážkami. Můj bývalý spolužák, nyní kožní lékař tvrdí, že slabá ochranná šlupka je nejzdravější. Zkrátka u všecho o vždy známé heslo-zlatá střední cesta. :-)
Moniko (radka, 16. 06. 2008 09:12)
ty jsi velky znalec zvirat. A ja spise jen pozorvatel souvislosti.
Ty nemoci se tykaji zejmena zavaznych nemoci jako rakovina nebo nadory mozku. Kdy zvirata kopirovala nemoci panu, panicek. U toho pripadu nemocnych kocek si myslim, ze se jedna o prehnanou peci panicky, ktera jim furt vsechno kontroluje a laduje je ruznymi leky az zvirata skutecne onemocni. (Munchhauseruv syndrom) snad jsem to nenapsla uplne blbe :o))
Nase kocka si leha taky uplne vsude, nejradeji tam kam nesmi (treba se schova do perin)
Ty nemoci se tykaji zejmena zavaznych nemoci jako rakovina nebo nadory mozku. Kdy zvirata kopirovala nemoci panu, panicek. U toho pripadu nemocnych kocek si myslim, ze se jedna o prehnanou peci panicky, ktera jim furt vsechno kontroluje a laduje je ruznymi leky az zvirata skutecne onemocni. (Munchhauseruv syndrom) snad jsem to nenapsla uplne blbe :o))
Nase kocka si leha taky uplne vsude, nejradeji tam kam nesmi (treba se schova do perin)
Radce (Monika, 15. 06. 2008 21:54)
A nemají spíš hromadnou infekci? Je toho sice velmi málo, co se může přenést z koček a psů na lidi a obráceně, ale kupředu spěje nejen lékařská věda, ale i viry. Co jsem vypozorovala za život s velkou smečkou, tak kočka se přitiskne opravdu tam, kde tě něco bolí nebo není v pořádku, jakoby to chtěla z tebe vytáhnout. Pes očichá, ošetří případnou odřeninu, ale také ví, když ti něco je. A soucítí. Jednou jsem se bolestivě bouchla do hlavy, až jsem si jí rozbila ( bez případných poznámek od kolegů, praštěná jsem od malinka) :-) a rozvyla se celá smečka. Říká se, že kočky si lehají na místa s negativní energiíí, kam si ovšem pes nikdy nelehne. U nás kočka leží všude, ale psi mají fakt svá místa, aniž je tam někdo cpe.
Já zažila opačnou verzi, když něco bylo chlupatému kámošovi, signalizovalo totéž podvědomě mé tělo.
xxx (radka, 09. 06. 2008 10:11)
zvirata ztahuji na sebe nemoci lidi ktere miluji.
Nemoc zvirete znamena nemocne prostredi. Vsechny kocky moji kamaradky maji nemocne usi. A to i postupne. nakonec jsem zjistila ze syn ma chronicky nemocne usi :o) Ona ma taky zdravotni psychosomaticke potize. A velkou spotrebu kocek :o) Da se nalezt hodne spojistosti mezi clovekem a zviretem.
Nemoci temer vzdycky sdileji
Nemoc zvirete znamena nemocne prostredi. Vsechny kocky moji kamaradky maji nemocne usi. A to i postupne. nakonec jsem zjistila ze syn ma chronicky nemocne usi :o) Ona ma taky zdravotni psychosomaticke potize. A velkou spotrebu kocek :o) Da se nalezt hodne spojistosti mezi clovekem a zviretem.
Nemoci temer vzdycky sdileji
Pro Saty a Moniku (ELEND, 06. 06. 2008 18:09)
Prožila s pejskem třináct let, udělala pro něho naprostém maximum, nenechávala ho trápit dlouho v nesnesitelných bolestech, pouze několik posledních hodin před rozhodnutím. Dostával ty nejlepší utišující prostředky, přesto se v okamžiku smrti bránil...
pro Elenda a Moniku. (Saty, 06. 06. 2008 14:02)
Já věřím tomu, že i zvířata mají svoji duši, stačí se podívat do jejich očí. Když to zvíře sdílí s tebou kus svého života pod jednou střechou, porozumíte si pouhým pohledem. To o tom nemocném pejskovi je moc smutné a ještě smutnější je, že musel tak dlouho a krutě trpět. V tom se přikláním k Monice, že to milosrdenství uspávací injekce mělo přijít daleko dřív. K otázce duše...byl jim dán život na Zemi stejně jako lidem, mají lidské vlastnosti kromě těch nejhorších, - závisti a nenávisti, ty jsou vlastní jen člověku. Trpí smutkem, stejnými nemocemi jako člověk a stejně cítí i bolest, tak proč by neměla mít zvířata duši? Bůh jim ji odepřel? Troufám si říct že nikoliv, to jen katolicizmus si osobuje tvrdit, že duši má jen člověk, jako jediný a vyjímečný.
pro ELEND (Monika, 05. 06. 2008 23:44)
Příště bych to viděla-když máme i tu možnost ušetřit trápení zvířatům uspat dříve. Tzv. za pět dvanáct, ne v jednu. Myslím to jako dobrou radu. Pro oba.
To je krása....pro Saty. (ELEND, 04. 06. 2008 23:10)
Ano, ještě tady se na tvých stránkách musím zastavit. A povím ti, že mám doma tři mršky micky a jednoho kocoura. Myslivci mi tři kočky postříleli. Z toho jednu tu...absolutně moji, součást mé duše. A je to zásadní rána, nezhojitelná..přesah až mimo naše světy. Až tam, kde na mě čekají. A jestli ne, jestli vězí svět v zaprášených hubách katolíků křičících, že zvíře nemá duši a umírá zároveň se svojí fyzickou schránkou a nikde již víc není...potom jsem jen snílek a taky tak umřu. Dnes moje kamarádka, která je od narození na vozíku musela dát uspat svýho pejska, už trpěl hroznými bolestmi a umíral na rakovinu. Poslední noc už bolestí kousal koberec. Nešlo to dál. Co poví Bůh takové lidské bytosti, která je dotrhaná ze žalu a mlácená den za dnem? Snad že se opět shledají. A když ne...stejně zůstanu navždy snílkem...
Bohoušovi (Jan, 22. 05. 2008 16:53)
Teď-tady...jednou-tam
Satance (Bohouš, 22. 05. 2008 09:19)
Tvůj pohled na svět mě vůbec nepřipadá špatný.Pokud úmyslně neubližuješ jiným, bude asi všechno v pořádku.Myslím si že jednou to pochopíme všichni. Otázkou ale je, co tady budeme potom dělat.
Jane (radka, 21. 05. 2008 08:25)
neni :o)
Cist internet je jako cist knihu nebo se divat na telelvizi. Vse seda torie.
Poznani je podle mozne jen skrzeva zeleny strom zivota :o) (omlouvam se Komenskemu za parafrazi)
Preji hezky den.
Cist internet je jako cist knihu nebo se divat na telelvizi. Vse seda torie.
Poznani je podle mozne jen skrzeva zeleny strom zivota :o) (omlouvam se Komenskemu za parafrazi)
Preji hezky den.
Radce (Jan, 20. 05. 2008 23:46)
Není problém spíš ve schopnosti poznávat jako takové,než v prostředcích prostřednictvím nichž k poznávání dochází...?
mam rada lidi s nadhledem (radka, 20. 05. 2008 22:21)
vyzaruje z nich klid a jistota. Ale pres internet se to neda poznat. Jen v zivote.
pro Bohouše (Saty, 20. 05. 2008 21:10)
Ahojky Bohouši, ty víš že tě vždycky ráda vidím a i když jsem ti někdy nerozuměla, měla jsem snahu pochopit. To je právě to, jako kdybych si to neuměla přeložit, motají se mi tam slovíčka, která znám a mám je zažitý. Právě proto se někdy zlobím na Jana protože mu nerozumím, vlastně ono to jen tak vypadá, já se spíš zlobím sama na sebe, než na něho. Neberu mu, že je třeba daleko dál než jsem já a kdo ví jestli se tam někdy dostanu, ale připadne mi, že ten který má nadhled, právě sedí na kopečku toho svého nabytého vědomí a dívá se nezůčastněně na všechno kolem a říká si, že se musí nechat všem věcem jejích přirozený průběh. Je to hezký, ale jen taková blbá věc, ten člověk s nadhledem onemocní. Nechá věcem přirozený průběh, nebo letí k doktorovi, aby mu pomohl? Já si myslím, že má pomáhat silnější slabšímu, ať to potřebuje člověk, nebo zvíře. Zase špatně co?
pro Satanku a Jana (Bohouš, 20. 05. 2008 09:43)
Zajímavá polemika.Typický pohled člověka, úzce spojeného s naděleným vědomím a člověka který už získal určitý nadhled.Nezlob se Haní, ale souvislosti věcí kolem nás budou asi o něco málo složitější než si dovedeme představit.
pro Radku (Saty, 19. 05. 2008 08:21)
Jména se zřejmě dávala, aby něco vyjadřovala, nebo aby něco o jejich nositeli vypovídala tak, jako to bylo u indiánů. U většiny jmen se můžem dopátrat původního významu a je to opravdu zajímavé.
Pro Saty (Jan, 18. 05. 2008 21:01)
Myslíš že je to pouze otázkou náhody do jakého prostředí se narodíš?Jaké dostaneš jméno?Já ne,ale to,jak změnit tvůj pohled na záležitosti související s reinkarnací,ti nepovím.Neboť má slova vlastně jakoby nebyla...
to je zajimave (radka, 18. 05. 2008 17:02)
nalezla jsem si vyznam meho jmena: Je to pochoden, svetlo :o)
pro Jana (Saty, 18. 05. 2008 09:28)
Tvoje odpověď je hodně vyhýbavá, vlastně jako by ani nebyla..."Jednám podle toho, jak to zrovna cítím"...To znamená, že jednáš každou chvilku jinak. Když se cítíš v pohodě, je tvoje jednání jiné, než když jsi třeba nas....j. Na poznámku o konspiraci kolem tvého jména použiji tvoje slova: není to konspirace, jen to tak zrovna cítím. K mému jménu ti řeknu tohle - je také hebrejského původu jako Jan, také něco vyjadřuje, ale víc ani ťuk. Když budeš mít zájem, najdeš si to, když ti to bude fuk, hodíš to za hlavu. Stát se svým jménem, které nám dali rodiče, je jedním z hlavních úkolů života? S tím jménem, které jsme si nevybrali a s kterým se musíme smířit, i když se nám třeba nelíbí? Já bych spíš myslela, že když už to jméno nosíme, měli bysme se snažit, aby zůstalo čisté.
Pro Saty (Jan, 17. 05. 2008 21:02)
Jednám podle toho jak to zrovna cítím.Je to spojené s vývojem ducha.Jináč,tvé konspirační teorie točící se kolem mého jména jsou zábavné.Jsem Jan,alespoň se o to snažím,neb stát se svým jménem je jedním z hlavních úkolů života...pověz mi ale prosím co znamená jméno Hana,tvé jméno,nejpravější z pravých.Já to nevím.
pro Jana (Saty, 17. 05. 2008 11:27)
Chtěla bych se tě na něco zeptat. Upřednostňuješ u všeho, nechat věcem jejich průběh a nijak do nich nezasahovat? Jen se dívat se jak třeba nějaké zvíře živoří, nebo trpí a namlouvat si... chcípá svobodné?
Uplatňuješ také takové myšlení a takovou svobodu sám u sebe?!?! Jo a Jan je hebrejského původu a odvozeno je ze jména Jochánán "Bůh je milostivý". Víš Jane, myslím si, že to není tvoje pravé jméno, že je stejného původu jako Achnat, ale mohu se mýlit. Dám ti ale stejnou otázku, víš původ a co znamená jméno Hana? Dodávám, že je to mé pravé jméno.
Uplatňuješ také takové myšlení a takovou svobodu sám u sebe?!?! Jo a Jan je hebrejského původu a odvozeno je ze jména Jochánán "Bůh je milostivý". Víš Jane, myslím si, že to není tvoje pravé jméno, že je stejného původu jako Achnat, ale mohu se mýlit. Dám ti ale stejnou otázku, víš původ a co znamená jméno Hana? Dodávám, že je to mé pravé jméno.
Saty (Jan, 16. 05. 2008 21:00)
Jestlipak víš co znamená Jan,skutěčně je to prastaré jméno.Saty a není to spíše naopak-nedokážeš připustit že věci mohou probíhat jinak než je máš v hlavě Ty...?Že zkrátka pro oči nevidíš?Já tvrdím,lidé zasahují do dějů o kterých ví pramálo.Místo toho aby je pozorovali a učili se z nich,s pýchou sobě vlastní přijdou a mění.Mění dokonalost v nedokonalé.Já dokážu pozorovat kočku jak se vyhýbá lidem,každý den loví na poli a odpočívá mezi polorozpadlými zdmi opuštěného kravínu.Necítím potřebu(byť kočky držím ve velké oblibě) ovlivňit jakkoli její život jen proto abych utišil svou touhu o kontakt s tímto tvorem.Jasně že se můžu domnívat(a nikdo mi to pokud budu stejně zatvrzelým nevyvrátí),že pokud se tak stane,já se neovládnu,naučim jí chodit na šunku a dotáhnu ji domu,že byla ve svém životě po mém boku spokojená,svobodná a šťastná,jasně že neuvidím(pokud nebudu chtít) že jsem ji tím připravil o volnost v pravém slova smyslu,neboť přesně od té chvíle co poprvé přijme z ruky kohokoliv jiného než přírody samé(čili čistě svou prací),žvanec,stane se na ní byť zdánlivě,závislá..a jestliže tak budu jednat celý život,stane se mi to přesvědčením a kdokoliv mi mé chování bude ukazovat jako nepřirozené,bude(pokud jsem nepřesáhl hranice své pýchy) u mne slepý a neakceptovatelný.Chápu tvůj postoj,taky jsem byl kdysi takovým...vše jsem si chtěl podmanit(ochočit) a nejvíc to,co bylo ve své podstatě svobodné a na mé vůli nezávislé...ty časy jsou pryč,jsem vyléčen a dnes hustím pouze do lidí,protože každý sklízí to co zasel!Říkám jim že ten šnek opravdu změnil běh dějin...pro každého kdo pochopil a pokořil se,stal se naivní snílek nespoutaným,svobodným hrdinou.Zvítězil totiž nad hmotou a hlavně nad malostí v prsa se bijícího nechápavce zvaného člověk...
pro Jana (Saty, 16. 05. 2008 10:30)
Víš Jane, cítila bych výčitku, kdyby Sazinka ztratila svobodu, ale neztratila ji.
Dál chodila na pole jako dřív chytat myši, občas se ztratila v lese, ale pokaždé
se vrátila a přišla si pro pohlazení. Stává se že máme někdy oči otevřené
a přece nevidíme. Ústa rozprávějí, ale slova se ztrácejí. Neděje se tak náhodně,
ale proto, že tomu tak chcem. Nechtěj za každou cenu vidět pravdu jen ve svých slovech.
Jan...hezké a starodávné jméno slavných...
PS: šnek - varovný příklad, že se nemáme snažit měnit dějiny, jen to, na co nám síly a rozum stačí, jinak z nás nezůstane ani mastnej flek a dějiny? Odepíšou ze stavu jednoho naivního snílka, po kterým neštěkne ani pes. (nechtěla bych být šnek):-DD
Dál chodila na pole jako dřív chytat myši, občas se ztratila v lese, ale pokaždé
se vrátila a přišla si pro pohlazení. Stává se že máme někdy oči otevřené
a přece nevidíme. Ústa rozprávějí, ale slova se ztrácejí. Neděje se tak náhodně,
ale proto, že tomu tak chcem. Nechtěj za každou cenu vidět pravdu jen ve svých slovech.
Jan...hezké a starodávné jméno slavných...
PS: šnek - varovný příklad, že se nemáme snažit měnit dějiny, jen to, na co nám síly a rozum stačí, jinak z nás nezůstane ani mastnej flek a dějiny? Odepíšou ze stavu jednoho naivního snílka, po kterým neštěkne ani pes. (nechtěla bych být šnek):-DD
Pro Saty (Jan, 15. 05. 2008 15:08)
A jakpak jsi na to přišla,na to že pes a kočka začali sami vyhledávat člověka?Proč si myslíš že Sazince někdo ublížil?Není to spíš malolepě vykonstruovaná obhajoba svého podivně nepřirozeného chování...?Třeba jí jen bylo nepopsatelně fajn,když se musela svobodně starat sama o sebe...stejně jako šnekovi,kterej se rozhod změnit dějiny a vydat se přez čtyrproudovku...a tak...Hana...hezký jméno...
pro Jana (Saty, 15. 05. 2008 01:03)
Pes a kočka, dva volně žijící tvorové začali sami vyhledávat člověka, protože zjistili, že se jim v jeho blízkosti líp žije. Je to tak od dávných dob. To, že Sazinka žila divoce a bála se lidí znamenalo, že jí člověk někdy zřejmě ublížil. Sám musíš vědět, jak u nás končí divoce žijící kočky...stanou se škodnou v revíru a myslivec si z ní udělá terč. Výčitky necítím, protože přišla sama a když pak zbořili kravín, našla u tety nový domov, který nebyl vězením. Je jasný Jane, že jezevce bych se nesnažila ochočit. A jestli mi něco chybí? Ano, spousta věcí, stejně jako tobě, nebo někomu jinýmu, protože málokdo může říct, že je se vším spokojenej...nekecáš a sebestřednej nelida? Taky nekecáš.:-D
Saty (Jan, 14. 05. 2008 07:45)
Já,víš...mám jiné představy o tom co znamená volnost.Mě zajímaj spíš ta zviřátka,která nepřijdou,jen mne minou a žijou zákon.Né můj-svůj.Kravín nekravín.Pokud jde o sazinku,nebudu ti nic vyvracet.Sama sebe se musíš zeptat proč máš potřebu zasahovat do věcí,které fungují sami o sobě,čili proč si jí začla přikrmovat,když do té doby žila a zřejmě celkem spokojeně i bez tvé "pomoci".Já osobně bych řekl že ti něco chybí a asi nebude nikterak těžké přijít na to co...A nebo jen tak kecám,protože mi jako sebestřednému nelidovi ani nic jiného nezbývá...
pro Jana (Saty, 14. 05. 2008 00:02)
Jane, Jane, ty nevíš jak se na vesnici chovají kočky? Mají volnost a jdou si kdy chtějí a kam chtějí. Ony se ale rády vracejí, protože když se nevydaří lov, nezůstanou o hladu. Jako kdyby věděla, že se starý kravín bude bourat, hledala si nový domov. Opravdu za nějaký čas přijel bagr a srovnali to se zemí. To její kotě byl kocourek a opravdu nebyl černý jako ona. Měl šedou barvu a znatelně se rýsovalo černé mourování, asi po tátovi. Ten kocourek žil dva roky. Byl SVOBODNÝ!! Jane, chodil si kam chtěl a z jednoho přespolního výletu za kočkama, kdy mizel třeba na dva týdny, už se nevrátil. Docela dramatickej scénář, jaký jsi popisoval se nekonal a na moje přátelství se Sazinkou jsem pyšná pořád a nikdy na ni nezapomenu, přeber si to jak chceš. Když jsem tě tak četla, vybavil se mi obrázek, jak jdeš a proti tobě opštěný, vyhublý a žalostně mňoukající kotě. Zadupeš na něj a řekneš, " jedeš!!! Jdi si svobodně chcípnout."
Pro Saty (Jan, 13. 05. 2008 14:53)
Musíš na sebe být pyšná že se ti podařilo jí ochočit.Zachránit jí i její koťátko.Vždyť nikomu jinému se to nepodařilo...A z koťátka pak byla kočka a ta už nikdy nezalovila,protože vše co potřebovala,bylo jí strčeno přehodným človíčkem přímo pod nos.Oči se jí zakalily,barva její srtsi už vůbec nebyla tak černá,jako barva srsti její porobené matky a jestli nepřibrala stodvanáct kilo,žije u tety a strejdy dodnes.A převaluje se a kouše a je zlá,protože jí bylo odňato to na co měla právo,pro co vyrostla...svobodááááá.Satuše-cos to udělala...(co učiníš nejmenšímu z nich,jakobys mě učinil)
Monice (Saty, 13. 05. 2008 11:37)
Jooo, se zvířatama to vůbec není jednoduchý. Máš pravdu v tom, že každé zvíře má jinou povahu a taky se podle toho musí s nimi jednat. Ten kavkazák byl asi silně eroticky založenej, stejně jako nekteří mužský. Taky je neudržíš, když na ně přijdou touhy.:-DD Ty máš blízko k pejskům, já zas od mala ke kočkám. Když jsme bydleli v Praze, jezdívala jsem na prázdniny k tetě. Byla to polosamota a kousek od ní byl kravín. Po dva roky jsem vidívala u toho kravína černou kočku. Byla hrozně plachá, nikoho nenechala k sobě přiblížit. Ti lidé z kravína mi říkali, že vědí, že tam ta kočka je, ale nedá se chytit. Přes den ji nikdo nevidí, až k večeru chodívala přes louku do lesa. Spala na půdě toho kravína a tam se nikdo neodvážil, protože strop byl chatrnej a podepřenej kůlama. Začala jsem jí nosit k okýnku, kudy vycházela zbytky. Zpočátku nic, ale pak jsem zjistila, že když jsem přišla, ozvalo se hupsnutí, už věděla, že jsem něco přinesla a pak mě odněkud pozorovala. Jídlo vždycky za chvilku zmizelo. Ke konci prázdnin už jsem ji i párkrát zahlédla. Třetím rokem jsem s krmením začala hned jak jsem přijela na prázdniny. Poznala mě, dívala se na mě z výšky a když jsem se otočila když jsem odcházela, už byla u misky. Nebudu to protahovat, chodila každým dnem blíž. Tak nádherné oči jsem ještě u žádného zvířete neviděla. Byly jantarově žluté, velké a divoké, snad ani tygr nemá takovou divokost v očích. Mluvila jsem na ni a pak jsem zaslechla zezhora mňoukání...ona tam měla kotě.
Nějaký ten den to ještě trvalo, ale nakonec , nevím kdo z nás dvou se víc bál, jsem se jí dotkla prsty, syčela, ale neublížila. Pak se nechala i pohladit, sice byla naježená a výhrůžně vrčela, ale i to rychle přešlo. Začala mi chodit naproti, nechala se hladit a já byla pyšná na to její kamarádství. V tom týdnu se kravín rušil. Dobytek se odvážel jinam, protože tam hrozilo, že se strop zbortí. Dívali jsme se jak nahánějí krávy a pak teta říká: co to je na tý cestě? Já koukla a nevěřila jsem svým očím. Tak kočka šla od kravína rovnou k nám a vedla sebou malý kotě. Šla jsem jí naproti a mluvila k ní. Přišla ke mě, otřela se mi o nohy a obrátila hlavu na kotě, jako kdyby mi říkala: podívej, nejsem sama. Šla jsem na dvorek a ona za mnou. Hned jsem letěla a přinesla misku s mlékem. Strejda s tetou věděli, jak jsem se snažila kočku ochočit a sami se tomu divili, že jsem to dokázala. Říkali, že mi ta kočka musí hodně moc věřit, když přivedla sebou i kotě. Dali jsme jí hned jméno, Sazinka, protože byla černá jako saze. Od toho dne se držela Sazinka u domu a zabydlela se v chlívku. Když končily prázdniny, nechtělo se mi, ale teta mě ujistila, že se o ni budou starat. Žila ještě 4 roky a já se na ni každý prázdniny těšila. Tak, jako ona dokázala projevovat vděčnost a důvěru, nedokázala žádná jiná kočka. Má u tety na zahradě hrobeček a i když teď se tam dostanu málokdy, tak vždycky jí tam dám kytičku.
Nějaký ten den to ještě trvalo, ale nakonec , nevím kdo z nás dvou se víc bál, jsem se jí dotkla prsty, syčela, ale neublížila. Pak se nechala i pohladit, sice byla naježená a výhrůžně vrčela, ale i to rychle přešlo. Začala mi chodit naproti, nechala se hladit a já byla pyšná na to její kamarádství. V tom týdnu se kravín rušil. Dobytek se odvážel jinam, protože tam hrozilo, že se strop zbortí. Dívali jsme se jak nahánějí krávy a pak teta říká: co to je na tý cestě? Já koukla a nevěřila jsem svým očím. Tak kočka šla od kravína rovnou k nám a vedla sebou malý kotě. Šla jsem jí naproti a mluvila k ní. Přišla ke mě, otřela se mi o nohy a obrátila hlavu na kotě, jako kdyby mi říkala: podívej, nejsem sama. Šla jsem na dvorek a ona za mnou. Hned jsem letěla a přinesla misku s mlékem. Strejda s tetou věděli, jak jsem se snažila kočku ochočit a sami se tomu divili, že jsem to dokázala. Říkali, že mi ta kočka musí hodně moc věřit, když přivedla sebou i kotě. Dali jsme jí hned jméno, Sazinka, protože byla černá jako saze. Od toho dne se držela Sazinka u domu a zabydlela se v chlívku. Když končily prázdniny, nechtělo se mi, ale teta mě ujistila, že se o ni budou starat. Žila ještě 4 roky a já se na ni každý prázdniny těšila. Tak, jako ona dokázala projevovat vděčnost a důvěru, nedokázala žádná jiná kočka. Má u tety na zahradě hrobeček a i když teď se tam dostanu málokdy, tak vždycky jí tam dám kytičku.
Boris-pokračování (Monika, 12. 05. 2008 22:05)
Potom jel mladej s partou do Maroka (už jsem také psala o havárce a snu) a já krmila i jeho pejsky. Třetí den přijdu a koukám. Místo kamarádského výtlemu Borise, měl krví podlité oči a z tlamy mu ztékaly sliny až pěna. V první chvíli mě napadlo, jestli nesežral nějakou toxickou rostlinu nebo živočicha, protože shodou okolností zhruba před týdnem Ama-haskounka zblajzla ropuchu a takovou duhovou sračkobličku jsem ještě neviděla. Na nic jsem nepřišla, tak mě napadlo jediné, stýská se mu po klukovi. Sice nás bral, ale staral se o něj hlavně on. Další den už neměl ty sliny, ale divně koukal. Následující den za nimi přijdu a vidím, že se snaží nakrýt Karu (která ovšem vůbec neměla hárat), tak jsem ho popadla za flígr a sundala jej z ní. Nechtěné krytí je obvykle vždycky průůůůůůů…….. a zabránila přístupu k ní. V té chvíli se s milého medvídka stal běs. Byla jsem od něj na metr a fakt nevěděla, co mám dělat. Poslechla jsem intuici ( s výcvikářem by to asi šlehlo), otočila se k němu zády a rádoby v klidu odcházela. Jako vždy-žádnou změnu. To mě jediné napadlo. Když jsem byla za jeho okruhem, pak tertve vystartoval. No, nebudu za hrdinu, cítila jsem ho v zátylku, celou tu dobu, co jsem se vzdalovala.
Další dny ustoupil, nechal si dát misku a opakovalo se to samé.
Mezi tím jsme se pídili o povaze kavkazáků u povolaných a dozvěděli se, že toto i jinak ostré plemeno má ten nešvar, pokud hárá fena, ani majitelé nechodí ke psům. Krmí je jako tygry.
Když přijel kluk, tak z něj vylezlo, že Boris byl dán do útulku, protože při této příležitosti pokousal celou rodinu. Šel za ním a přišel s prokouslou nohou durch.
Pak čuba dohárala a Boris se opět otočil. Byl z něj zase milý, i když ostražitý pejsek a všem se přímo omlouval. Prostě si v tom období nedokázal pomoci.
Mladej potom odjel zpět do Prahy, v bytě Borise mít nemohl, tak šel opět do útulku a vzala si jej rodina, která dost tomuto plemeni rozumí a měli již čubinu téže rasy. Bohužel smutný závěr. Opět celá rodina pokousaná. Boris putoval zpět.
Když jsem se na něj nedávno ptala, prý umřel v útulku na nějakou nemoc. Moc tomu nevěřím.
My si jej tenkrát zde z vícero důvodů nechat nemohli a taky, že jej dal pryč, jsme se dozvěděli až potom.
Není to veselý příběh, ale napsala jsem jej proto, že tady byla na místě také láska. Vyjádřená sice tím, že jsem neměla prokouslý zátylek, ale i to je hodně. Nezapoměl, že jsem mu tenkrát na té půdě pomohla. Býval by se při nejmenším ošklivě polámal. A přece i u lidí máme rádi toho, kdo nám pomohl, ne?
Další dny ustoupil, nechal si dát misku a opakovalo se to samé.
Mezi tím jsme se pídili o povaze kavkazáků u povolaných a dozvěděli se, že toto i jinak ostré plemeno má ten nešvar, pokud hárá fena, ani majitelé nechodí ke psům. Krmí je jako tygry.
Když přijel kluk, tak z něj vylezlo, že Boris byl dán do útulku, protože při této příležitosti pokousal celou rodinu. Šel za ním a přišel s prokouslou nohou durch.
Pak čuba dohárala a Boris se opět otočil. Byl z něj zase milý, i když ostražitý pejsek a všem se přímo omlouval. Prostě si v tom období nedokázal pomoci.
Mladej potom odjel zpět do Prahy, v bytě Borise mít nemohl, tak šel opět do útulku a vzala si jej rodina, která dost tomuto plemeni rozumí a měli již čubinu téže rasy. Bohužel smutný závěr. Opět celá rodina pokousaná. Boris putoval zpět.
Když jsem se na něj nedávno ptala, prý umřel v útulku na nějakou nemoc. Moc tomu nevěřím.
My si jej tenkrát zde z vícero důvodů nechat nemohli a taky, že jej dal pryč, jsme se dozvěděli až potom.
Není to veselý příběh, ale napsala jsem jej proto, že tady byla na místě také láska. Vyjádřená sice tím, že jsem neměla prokouslý zátylek, ale i to je hodně. Nezapoměl, že jsem mu tenkrát na té půdě pomohla. Býval by se při nejmenším ošklivě polámal. A přece i u lidí máme rádi toho, kdo nám pomohl, ne?
Boris (Monika, 12. 05. 2008 22:01)
Aby z mých vyprávění nevyšlo, že s pejskama to bylo vždy jen O.K., napíšu jeden příběh, inspirovala mě k tomu vlastně debata o projevech zvířecí lásky v šuplíčku Život o životě.
Jak jsem už psala, bydlel tu s námi syn mého muže, my měli v té době obrovskou smečku a on silně hysterickou, ale neškodnou čubinu německého ovčáka. Dobře jsem si rozuměla s oběma, ale asi si chtěl kluk něco dokázat a jednoho dne si přivezl obrovského kavkazáka –bez varování předem. Já nebyla přímo nadšená, v té době jsem nevěděla, kam dřív skočit, ale byl z útulku, tak…………….:-)
O tomto plemeni jsme moc nikdo nevěděl, jen na výstavě jsem zaslechla, že jsou to „pěkný svině“. Sorry.
Pes asi tříletý, 70kg, nádherného vzhledu, nebyl ani agresivní, sice vrčel, pomalu si zvykal, na mladého dost fixovaný a nás tak nějak bral. Než se pro jeho psy vytvořilo bydlení venku, nocovali nějaký čas na té senem pokryté půdě, ona to vlastně půda není, spíš byla příprava pro poschodí. Jednoho dne jsem tady byla sama, šla pro něco nahoru a jak tam kavkazák-Boris blbnul s ovčounkou-Karou, prolomila se pod ním dvě prkna a pes začal předníma padat dolů. První pud bylo (ač jsem s ním komunikovala zatím v přítomnosti kluka) popadnout jej za obojek a pomoci mu. Povedlo se, měli jsme šok oba.
Čas šel, Boris se stal k nám, domácím, kamarádský a vše se zdálo být O.K.
Jak jsem už psala, bydlel tu s námi syn mého muže, my měli v té době obrovskou smečku a on silně hysterickou, ale neškodnou čubinu německého ovčáka. Dobře jsem si rozuměla s oběma, ale asi si chtěl kluk něco dokázat a jednoho dne si přivezl obrovského kavkazáka –bez varování předem. Já nebyla přímo nadšená, v té době jsem nevěděla, kam dřív skočit, ale byl z útulku, tak…………….:-)
O tomto plemeni jsme moc nikdo nevěděl, jen na výstavě jsem zaslechla, že jsou to „pěkný svině“. Sorry.
Pes asi tříletý, 70kg, nádherného vzhledu, nebyl ani agresivní, sice vrčel, pomalu si zvykal, na mladého dost fixovaný a nás tak nějak bral. Než se pro jeho psy vytvořilo bydlení venku, nocovali nějaký čas na té senem pokryté půdě, ona to vlastně půda není, spíš byla příprava pro poschodí. Jednoho dne jsem tady byla sama, šla pro něco nahoru a jak tam kavkazák-Boris blbnul s ovčounkou-Karou, prolomila se pod ním dvě prkna a pes začal předníma padat dolů. První pud bylo (ač jsem s ním komunikovala zatím v přítomnosti kluka) popadnout jej za obojek a pomoci mu. Povedlo se, měli jsme šok oba.
Čas šel, Boris se stal k nám, domácím, kamarádský a vše se zdálo být O.K.
holkám (Monika, 28. 03. 2008 15:14)
Člověka vždycky potěší, když zjistí, že není praštěný sám:-D
Doma jsem si tvrdě vydupala, že se nebudou pavučiny i s pavouky vysávat, že se o pořádek postarám sama. Tak jsem udělala kompromis. Abych se teda neprodírala pavučinami- ve staré chalupě mají pavouci rej- to nejhorší jemně odstraním smetáčkem, pavouka i základnu nechám a oni zase makají. A pořád dokola. Vždyť také mají právo na život, ne? Jako ostatně každý a všichni. :-)
Sakra, já chci tu chaloupku na kuří nožce (i bez ní), ne, že bych neměla ráda pořádek, ba naopak, ale tam to bylo takové domácí, útulné...:-))))))
Doma jsem si tvrdě vydupala, že se nebudou pavučiny i s pavouky vysávat, že se o pořádek postarám sama. Tak jsem udělala kompromis. Abych se teda neprodírala pavučinami- ve staré chalupě mají pavouci rej- to nejhorší jemně odstraním smetáčkem, pavouka i základnu nechám a oni zase makají. A pořád dokola. Vždyť také mají právo na život, ne? Jako ostatně každý a všichni. :-)
Sakra, já chci tu chaloupku na kuří nožce (i bez ní), ne, že bych neměla ráda pořádek, ba naopak, ale tam to bylo takové domácí, útulné...:-))))))
Satynce :-) (Bia, 28. 03. 2008 12:50)
No jo, to není tak jednoduché. Já bych ta okna aspoň jednou za čas měla umýt :-))). Asi budu zase sledovat, jestli ty vesmíry nejsou už opuštěné :-)). U nás je to s pavouky takové dost komické. Můj starší syn se pavouků strašně štítí - a není to malé dítě, je to už dospělý mužský. Takže on ho ve své blízkosti nesnese ale ani ho nedokáže zabít. Takže když se mu připlete do cesty, tak buď volá na mě nebo na toho mladšího mladšího :-))). A to pak jsou výkřiky a volání o pomoc jako od malého dítěte :-)). A víš co, třeba naši psi se taky strašně štítí pavouků - prchají před nimi, jako by jim hořelo u zadku :-)))
pro Biu (Saty, 28. 03. 2008 11:16)
J8 myslím, že spoustu věcí děláme zbytečně a jestli máš ty okna do zahrady, tak tam tu výzdobu nech, aspoň budeš na příští vánoce první.:-DD S tím pavoukem jsi mi připoměla. Když mi bylo osm, tak zrovna šla v telce pohádka a tam byl krááásnej pavouk jménem Fidla. Za čas jsme našli v koutě dětskýho pokoje malou pavučinu v který se usadil docela velkej a hnusně vyhlížející pavouk. Pohádky dokážou s dětma udělat hodně a tak já v tom pavoukovi viděla najednou Fidlu. Přemluvila jsem brášku, což mi nedalo žádnou práci, protože i když je o nějakej rok starší, tak je i dneska pro každou hovadinu a začali jsme mu chytat mouchy a můry, no zkrátka jsme si ho hejčkali. Mamce jsme sdělili, že pavouk dostal jméno, tudíž bydlí s námi a ona ho nesmí smést. Mamka se pavouků strašně štítí, viděla jsem jak bojovala sama se sebou, když se musela pohybovat v našem pokoji. Vydržela to asi měsíc, pak zřejmě pod nátlakem...pavouk, nebo já...donutila tatínka, kterej z toho jinak měl legraci, aby milou Fidlu zpacifikoval. Bylo to pro nás zklamání, ale museli jsme se s tím smířit, maminku jsme měli radši.
Monice (Bia, 28. 03. 2008 10:58)
Ještě pořád mám na oknech vánoční výzdobu :-)) Chystala jsem se ji teď sundat ale na těch girlandách se spousta pavučin. Tak uvažuju, jestli pavoukům ničit ten jejich vesmír. Mám dilemama. Ale myslím, že to příštích Vánoc by ta výzdoba vydržela....
pro Biu (Monika, 25. 03. 2008 12:04)
Děkuji, ale to má na svědomí Matka příroda, že mě takhle uplácala, protože takové cítění mám od té doby, co si na něco vzpomínám...........:-)))
Monice :-) (Bia, 23. 03. 2008 20:18)
Nevím, co říct :-). Nevím, jak pochválit někoho, kdo cítí tuhle příbuznost :-)). Takže jenom chválím... :-).
k tématu (Monika, 16. 03. 2008 15:37)
Tak, lidičky, už si nebudu dělat bžundu, že jsem zvířátko, je to fakt. Byla jsem jako obvykle s mamkou v ZOO, přispívali jsme po povodních, tak jsme měli volňásky. Když jsem tam, jsem jako doma, v té chvíli nepřemýšlím, že by jim bylo lépe na svobodě, protože v Pražské mají perfektní podmínky, žádného nepřítele -mimo člověka- dostatečné výběhy a pravidelnou stravu i péči, se utěšuji. Zkrátka, chodím tam ráda.
Tak si štráduju a sleduju a v duchu si s nimi povídám. Asi na tom něco bude. Spící tygr kašlal na všechny přede mnou i za mnou a chrněl. Když jsem se u něj zastavila, vykulil oči, chvilku jsme se na sebe dívali, pak zívl a spokojeně na mě škvírkama očí koukal. Vlci leželi všichni zadkama k lidem a bylo jim všechno fuk. Povedlo se mi jednoho ukecat, aby se otočil ke mě. Želvy obří se "přiřítili" ke sklu, když jsem si chtěla prohlédnout jejich prehistorickou vizáž, surikaty odmítali fotícím i nefotícím lidem vylézt z pelechu, nebylo nejtepleji. Pozorovala jsem dlouho z dálky, jestli se jedná o náhodu, ať tam stál jeden člověk či deset - nic. Počkala jsem, až vše odejde a přišla. Surikata vylezla, hupsla na balvan a panáčkovala ze všech stran, dokud jsem neodešla. Pak zase zalezla.
No a mnohá jiná zvířátka se chovala podobně. Takže mám punc, ale vůbec mi to nevadí. Spíš naopak. :-D
Tak si štráduju a sleduju a v duchu si s nimi povídám. Asi na tom něco bude. Spící tygr kašlal na všechny přede mnou i za mnou a chrněl. Když jsem se u něj zastavila, vykulil oči, chvilku jsme se na sebe dívali, pak zívl a spokojeně na mě škvírkama očí koukal. Vlci leželi všichni zadkama k lidem a bylo jim všechno fuk. Povedlo se mi jednoho ukecat, aby se otočil ke mě. Želvy obří se "přiřítili" ke sklu, když jsem si chtěla prohlédnout jejich prehistorickou vizáž, surikaty odmítali fotícím i nefotícím lidem vylézt z pelechu, nebylo nejtepleji. Pozorovala jsem dlouho z dálky, jestli se jedná o náhodu, ať tam stál jeden člověk či deset - nic. Počkala jsem, až vše odejde a přišla. Surikata vylezla, hupsla na balvan a panáčkovala ze všech stran, dokud jsem neodešla. Pak zase zalezla.
No a mnohá jiná zvířátka se chovala podobně. Takže mám punc, ale vůbec mi to nevadí. Spíš naopak. :-D
ahoj (martina, 18. 02. 2008 15:53)
ahojki lidi
pro Biu (Monika, 06. 02. 2008 16:49)
:-))) Já se nebavím, mě pobavilo, že si Saty s Biou777 naběhla stejně, hehe.:-D
Monice (Bia, 06. 02. 2008 14:03)
Hmmm......no fajn, že se bavíš :-))))) Tak adresu už teď máš, tak šup to tam :-)))).
holkám (Monika, 06. 02. 2008 12:03)
Ano, ten pořad jsem myslela a také jsem posílala něco Bie a nedošlo.......hehe......
Tak vůbec :-) (Bia, 04. 02. 2008 10:04)
Já taky chytla až konec toho dílu o horách. Až to, jak musejí makat, aby přeletěli přes hory. Takoví drobečci a tolik síly :-)). A ptáci prý mají daleko větší schopnost se učit než se předpokládalo.
K té adrese: pro Biu existuje ale noje je Bia777 - ale tuhle, prosím, nepoužívejte - já do ní totiž vůbec nekoukám, založila jsem ji jen kvůli registraci. Pokud chcete, tak bm2806@hotmail.com je vám všem k dispozici :-).
K té adrese: pro Biu existuje ale noje je Bia777 - ale tuhle, prosím, nepoužívejte - já do ní totiž vůbec nekoukám, založila jsem ji jen kvůli registraci. Pokud chcete, tak bm2806@hotmail.com je vám všem k dispozici :-).
pro Biu (Saty, 04. 02. 2008 08:50)
Od zvířátek trochu odbočím. Já jsem myslela, že nick který používáš je i tvůj mailový nick a tak ti jistou dobu posílám nějaký věcičky, který dostávám, líbí se mi a proto je pak posílám i holkám. Jelikož se mi to nikdy id tebe nevrátilo, byla jsem přesvědčená, že je dostáváš, ale najedou mi přišel mail, kde mi jistá Bia děkuje za to co jí posílám, ale že je to zřejmě omyl. Takže mailová adresa "Bia" skutečně existuje, jen to bohužel nejsi ty. I to se stává.:-DDD
pro Moniku (Saty, 03. 02. 2008 22:21)
Jééé, tak to já jsem asi kousek z toho zahlídla. Irbis, nádherný zvíře. Nebylo to o tom, jak matce se nakonec podařilo ulovit nějakou kozu a vlekla ji po skále nahoru k mláděti, protože mladý se pouští do lovu až se naučí bezpečně šplhat po strmejch skalách? V tu dobu totiž byla u nás návštěva a to jejich mrně zlobilo, tak jsem šla hledat na telce Jetix aby se zabavilo, škoda, nemohla jsem se na to koukat. Já jsem taky jak můžu na animal planet, nebo na zvířecí policii.:-)
holkám (Monika, 02. 02. 2008 20:20)
Moc krásně píšete o zvířátkách, radost číst.
Včera jsem koukala na cyklus BBC-jeden z mála pořadů, na který se dá koukat, teď dávají Planeta Země-hory a jejich obyvatelé, bylo to super a také m.j.krásná huňatá kočička irbis horský z Karákoramu. Saty, z medvědů mají lidé dost obavy, asi kvůli té mimice, teda spíš nemimice. Také tam bylo o grizllym, pumách, pandách atd., prostě podívaná...........:-)
Včera jsem koukala na cyklus BBC-jeden z mála pořadů, na který se dá koukat, teď dávají Planeta Země-hory a jejich obyvatelé, bylo to super a také m.j.krásná huňatá kočička irbis horský z Karákoramu. Saty, z medvědů mají lidé dost obavy, asi kvůli té mimice, teda spíš nemimice. Také tam bylo o grizllym, pumách, pandách atd., prostě podívaná...........:-)
pro Moniku (Saty, 01. 02. 2008 18:45)
Lev?? Mnooo, tak si myslím, že lev by asi hezky laškovně pocuchal moji hřívu. Lva ne e e, tomu bych nevěřila a taky je moc velikej. Je to zvláštní, i když bych se lva bála, tak největší strach mám z medvěda. Dá se říct až panickou hrůzu.
pro Biu (Saty, 01. 02. 2008 18:42)
To jsem ráda že jsi to taky četla, taky se ti to tak líbilo?? Mě moc. Gepart má packy jako pes, nemá zatažitelní drápy, sedí jako pes a má i psí chování vůči člověku, velice k němu přilnou. Hodnotíš vzhledově, jasný, leopard je ve stavbě těla zavalitější, tudíž hezčí, ale když se podíváš gapardovi do tváře, nedá se to s leopardem srovnat. Mě se třeba líbí černý leopard, ale toho bych nechtěla, kdežto geparda jo.:-))))
holkám (Monika, 01. 02. 2008 13:51)
A co takhle lev, pocuchat mu laškovně hřívu? :-)))))))
To snad není pravda :-)))) (Bia, 01. 02. 2008 12:01)
Satynko, tuhle jsem taky četla jako dítě. Dodnes ji mám doma, protože jsem jí spolužačce zapomněla vrátit. Taky se mi moc líbila. A dodnes si z ní pamatuji, že gepard má vytrvalost psa a mrštnost kočky :-)). Ale jen na okraj: mně se na pohled líbí více leopard - je takový...já nevím...kulatější :-))) - je to prostě více kočička. Gepard mi připadá takový hodně kostnatý :-))).
pro Biu (Saty, 01. 02. 2008 11:40)
Je vidět, že se o koně hodně zajímáš, je hezký jak o nich píšeš. S tím gepardem se to má tak. Od patnácti mě ti gepardi berou. Půjčila jsem si od někoho knížku Gara Jaka, - příběh geparda. Psal to chlapik a bylo tam plno fotografií. Byl to běloch a žil v Africe. Měl tam na konci černošský vesnice takový veklý stavení a s manželkou tam vedl něco jako veterinární stanici. Jednou zachránili tři gepardí mláďata, když jim matka zahynula. Podařilo se jm zachránit jen jednu gepardí holku a dali jí jméno Gara Jaka, v řeči toho kmene to znamenalo něco jako noční duch nebo tak. Řeknu ti, že jsem to četla jedním dechem, možná to bylo tím, jak to ten člověk dokázal nádherně podat. Tolik úžasných a citových situací, podle toho jak se vytvářela čím dál silnější vazba mezí jím a gepardicí. Gepard nikdy člověka nenapadne sám od sebe. Je to půl kočky a půl psa. Něžnost a grácie se prolíná s věrností a oddaností. Měla volnost pohybu po farmě a celém okolí a sama se vracela. V našich poměrech by to nebylo možné, to já vím, vím že je nemožný ho tu mít, ale co nadělám, musím říct že bych ho moc chtěla i když vím, že je to jen sen.
Satynce (Bia, 31. 01. 2008 10:43)
S tím pamatovákem u koní to je jistě pravda. Na ten alkohol jsem se kdysi ptala, protože jeden z našich psů nesnášel ovíněné. Dostalo se mi odpovědi, že to ani tak nebude tím, že by kůň vyloženě nesnášel ten pach alkoholu, ale že se u některých koňáků stává, že se ožerou a pak dělají bengál u koní a chovají se k nim agresivně, takže ten kůň si to pak takhle spojí. Nevím, a ani to nebudu zkoušet :-) – já k nim vždycky chodím střízlivá a snažím se vonět po mrkvi :-)). Že člověka nezašlápnou můžu potvrdit :-). Když se koni podaří mě setřást, tak nikdy nemá tendence, že by mě chtěl zašlapat do země ale koukne na mě s takovým škodolibým výrazem: "Nechápu, proč se válíš po zemi" – a to mě vždycky dožere – ten pohled a ten výraz :-). A s tím kopnutím si myslím, že to taky bude pravda. Ale tak, jak jsi napsala – leknou se nebo chtějí třeba odehnat mouchu a je to nechtěně. Mezi koňáky prý koluje takové průpovídka: "Chraň se ženského předku a koňského zadku" – k první části je zbytečné se vyjadřovat ale vzhledem k té druhé já vždycky jdu ke koni zepředu, aby mě viděl a aby se nepolekal. A pokud nemusím, tak se mu kolem zadku vůbec nemotám :-).
S tím gepardem nevěřím, že to myslíš vážně :-. Prostě nevěřím, že bys měla žaludek na to, takovou nádhernou šelmu držet v kleci. A ono by to jinak ani nešlo. Pár km od nás chová jeden člověk pumy. My se tam byli jednou podívat. A tohle já vždycky obrečím. Když jsme se bavili o těch symbolech, tak klec je pro mě symbolem vítězství člověka nad přírodou. Ta puma, když vyrostla, tak už musela zůstat jen v kleci. Dokud prý byla malá, tak s ní chodil i na procházky, na vodítku. Jenže jak rostla, tak byla silnější a nedala se zvládnout. Navíc je to taky plaché zvíře, takže se třeba polekala i odkopnutého kamínku a pak okamžitě startovala. Ale na rozdíl od psa, který třeba jen víc potáhne, tak ona se dokáže rychle vymrštit. A ta jeho prý vyloženě šla po malých dětech. Nikdy prý žádnému neublížila ale dalo se na ní vypozorovat, že jí vadí a že vždycky byla ve střehu, když nějakého mrňouse viděla. Já myslím, že je lepší zůstat u toho, že budeme pozorovat jejich záběry z volné přírody v televizi.... Vsadím boty, že to taky tak cítíš :-).
S tím gepardem nevěřím, že to myslíš vážně :-. Prostě nevěřím, že bys měla žaludek na to, takovou nádhernou šelmu držet v kleci. A ono by to jinak ani nešlo. Pár km od nás chová jeden člověk pumy. My se tam byli jednou podívat. A tohle já vždycky obrečím. Když jsme se bavili o těch symbolech, tak klec je pro mě symbolem vítězství člověka nad přírodou. Ta puma, když vyrostla, tak už musela zůstat jen v kleci. Dokud prý byla malá, tak s ní chodil i na procházky, na vodítku. Jenže jak rostla, tak byla silnější a nedala se zvládnout. Navíc je to taky plaché zvíře, takže se třeba polekala i odkopnutého kamínku a pak okamžitě startovala. Ale na rozdíl od psa, který třeba jen víc potáhne, tak ona se dokáže rychle vymrštit. A ta jeho prý vyloženě šla po malých dětech. Nikdy prý žádnému neublížila ale dalo se na ní vypozorovat, že jí vadí a že vždycky byla ve střehu, když nějakého mrňouse viděla. Já myslím, že je lepší zůstat u toho, že budeme pozorovat jejich záběry z volné přírody v televizi.... Vsadím boty, že to taky tak cítíš :-).
pro Biu (Saty, 30. 01. 2008 22:41)
Já jsem se zatím ke koním natolik nepřiblížila, abych je mohla dýl sledovat a poznávat. Já jen ráda poslouchala dědu z otcovy strany. Pocházel z hospodářství a měli koně. Říkal, že kůň si velmi dobře pamatuje když mu někdo ublíží, nesnáší opilce a taky, že nešlápne na ležícího člověka. Dokládal to několika případy. Já nevím, já když vidím ty silný nohy a na nich kopyta, tak si myslím, že mu přelítne moucha přes nos, kopne a já nebudu.:-D
Zajímavý, kdybych měla možnost, chtěla bych geparda, toho bych se nebála, což je možná víc o hubu než ten kůň.:-D
Zajímavý, kdybych měla možnost, chtěla bych geparda, toho bych se nebála, což je možná víc o hubu než ten kůň.:-D
pro Biu (Monika, 30. 01. 2008 09:32)
No, třeba ne, ale tím, že byla lovecké plemeno, chtěla Buddhu ulovit:-D
Monice :-)))) (Bia, 29. 01. 2008 11:34)
Řekla bych, že ta fenečka byla.....no....abych neurazila........trošku divná :-))))))))))
láska (Monika, 29. 01. 2008 11:08)
Pořád mi vrtá hlavou ta signální soustava. Když byli známí s krasavcem Buddhou (syn Andulky, vypadajíc jako šedý grizzly) na výstavě, byl jasně obdivován. Najednou šli kolem lidé s fenkou, nějaká lovecká rasa, ta se na Buddhu podívala, chvíli strnula a začala se na něj láskyplně sápat. Pes teda vše vydržel v klidu, ale majitelé fenky jí nemohli od nás odervat, z výstavy nebylo nic, protože fenka požád zírala ke kruhu tibeťáků a když jsme odcházeli, potkali jsme se znovu u vchodu, pozdravili se a ještě u auta slyšeli žalostné vytí zamilované fenky. Neměla před háráním. Takže co? Voněl jí Buddha? Ale Jana kdysi psala, že máme brát v potaz, jak nám partner voní. Vidíte zde nějaký rozdíl? :-)))))))))))))
Saty (Monika, 29. 01. 2008 10:42)
Třeba Dráčka:-D:-D:-D
signální soustavy (Monika, 29. 01. 2008 10:40)
Nějak mě napadlo, že když dle Pavlova a Bandyho mají zvířata první signální soustavu a já i druhou a přesto mě kolikrát "přečůrali", tak mají v podstatě i třetí. Já věděla, že v tom výzkumu popojedu :-)))))
Satynce (Bia, 28. 01. 2008 13:39)
Tak to víš, že já taky s respektem. Kůň je moc velký a moc silný a moc rychle běží :-))). Ale zároveň se mi zdá, že jsou strašně křehcí. A mají v sobě kus zlomyslnosti. Připadá mi, že tu plachost a lekavost jenom hrají, aby mohli trojčit a vyhazovat z kopýtka :-))).
pro Biu (Saty, 26. 01. 2008 20:25)
Já ke koním zachovávám zdravý respekt. V létě pravidelně jezdíme na deset dní ke známým a tam jsem vlastně poprvé přišla ke kontaktu s nimi. Dokonce se i projedu, ale vždycky musí někdo se mnou, já jim prostě nějak nevěřím. Líbí se mi, ráda se na ně dívám, ale přednost dávám zvířátkům, s kterými se můžu pomazlit a vzít je do náruče.
Koně (Bia, 21. 01. 2008 17:20)
Mám několik krásných zážitků s koňmi. Většinou to jsou ale takové legrácky, protože začínám podezřívat koně, že jsou strašně škodolibí, že si ze mě utahují a že zkouší, kolik toho vydržím :-)) Ale mám jeden krásný, při kterém jsem ani nedýchala. (Janě jsem ho už kdysi okamžitě napsala, tak jí snad nebude vadit, když to napíšu znovu). Čistila jsem koně. A když mu kartáčujete krk, tak on má vlastně hlavu za vašim ramenem a drží. A jak jsem tak byla do toho zabrána, tak jsem najednou zjistila, že cítím strašnou tíhu, jako by mě něco tlačilo k zemi. A pak jsem si uvědomila, že ten kůň si opřel svou hlavu o mé rameno a visel mi na něm jak baňka na vánočním stromečku. Bylo to neskutečně příjemné :-). A když jsem sehla hlavu dopředu, tak se on dostal čumákem k mé gumičce u copu a začal mi ji žužlat :-))). Já jsem držela, ani jsem nedýchala :-)))). Já vím, narazil na něco zvláštního a chtěl zjistit, jestli by to nebylo k snědku......ale já jsem si v ten moment připadala, že jsem pro něj jediná na světě :-)))).
pro Biu (Saty, 20. 01. 2008 20:04)
Že je to kosice jsme poznali lehce, hned jak se začala pořádně vybarvovat. Kosice je hnědá a kos je krásně černý a má červenooranžový zobáček. To co jsi nasala ty je taky moc hezký. Já se ráda koukám na TVReality, nebo animals planet a tam dávají kolikrát záchranný akce když je nějaké zvíře v ohrožení, nebo týraný. Když se podař zvíře zachránit, mám vždycky radost.
Ptáčata (Bia, 20. 01. 2008 14:50)
Satynko, tak bylo moc pěkné a skoro až neuvěřitelné. A měla bych laický dotaz: jak jste poznali, že je to holka? S jedním nezkušeným aviatikem mám taky jednu zkušenost: byl to asi jeho první let a spadl nám do bazénu. Ležel rozpláclý na hladině, bříškem dolů. Když jsme si ho všimli, tak se ještě hýbal, tak jsme taky začali se záchranou. Nejdříve doma nezbytná resuscitace – vymačkávání vody a oživování, pak sušení a zahřívání. Staří kosáci ale zběsile poletovali a bylo vidět, že ho hledají. Na krmení jsme si ale netroufli – já bych tedy v žádném případě nebyla schopna tak kmitat a shánět potravu, jak to dělají rodiče ptáků. Když už se zdál být v pohodě a začal pískat – to staré přilákalo ještě víc – tak jsme vzali starou klec na ptáky, vystlali ji a postavili s otevřenými dvířky na stůl (aby byla dobrá startovací dráha pro případný let) na zahradu. Chtěli jsme to už nechat na rodičích, jestli si ho najdou a nakrmí. A ono jo – když už zjistili, kde je, tak nejdříve s obavou kolem klícky a když si troufli i dovnitř, tak mu tam začali nosit krmení. Doufám, že pak měl šťastný život :-).
Janě (Saty, 20. 01. 2008 00:36)
Jani, ta kočka ti asi jako tapeta nepůjde, je to gif, a když se upraví na rozměry tapety, naruší se paraměry a nehejbe se, holt se budeš muset choduit dívat sem.:-DDD
holkám (Saty, 20. 01. 2008 00:33)
Je úžasný číst co píšete. Je z toho cítit porozumění a lásku ke zvířatům a to se moc hezky čte, oni ji totiž zvířata moc potřebují. Když tu lásku od člověka dostanou, snaží se ji vracet. Story se dá zažít nejen s kočkou a pejskem. Jednou když jsme bydleli ještě v Praze, jsem se po silé bouřce koukala z okna. Bylo už navečer, když jsem uviděla, jak na trávníku poskakuje malinkej kosáček, ještě neuměl lítat a byl celej mokrej. Do rána by neřežil, protože se tam prohánělo v noci koček dost a on se chudák neměl kam schovat. Krabice se našla a za chvilku se v ní kosáček sušil. Pak nastaly dny shánění potravy. Chytaly se mouchy a chodilo se na žížalky. Nejdřív pinzetou a pak už si to bral z ruky. Rychle rostl, opeřoval se a za pár dní jsme zjistili že je to holka, tak dostala jméno Pepina. Nás brala jako rodiče, začala s námi snídat, obědvat a večeřet. Krabice už jí nestačila, obydlila celou kuchyň. Její zálibou bylo, když viděla, že někdo něco píše, tak šla po té tužce a klovala do ní. Když jsme ji odehnali, tak se urazila a nějaký čas nás ignorovala. Milovala koupání v dřezu. Jakmile tam objevila trochu vody, ocákala sebe a široký okolí a pak šla na okenní parapet a tam s roztaženými křídly předvádela sušící tanec, - dvy kroky sem, dvy kroky tam...připadala mi jako německá orlice. Už hezky přelítávala místnost a tak jsme byli zvědaví co udělá, až bude na okenní římse. Bydleli jsme v prvním patře a vedle okna rostl vysoký topol. Asi dva dny trvalo, než ji přitáhla nejbližší větev, pak už tam lítala každou chvíli, ale nastal menší problém. Nevím jestli se netrefila do našeho okna, nebo se šla schválně kouknout k sousedům, kteří měli otevřené okno. Ona se totiž u nich také vykoupala, udělala binec kolem dřezu a pak se vrátila do správného okna. Sousedi byli fajn a měli z toho psinu když na ni koukali. Lítala i na okolní stromy, ale pořád se vracela k večeru domů. A pak přišlo to co přijít muselo. Jednou si přivedla kosáka až na parapet a já koukala jak se ho snaží zvát dál, ale on nešel. Trvalo to dva dny, láska byla silnější. Kosák seděl na stromě, ona na římse, pak se Pepina rozletěla na strom co byl na druhé straně trávníku a kosák za ní, od té doby už jsme ji neviděli. I když nám bylo po ní smutno, měli jsme dobrej pocit, že jsme ji zachránili a snad byla potom šťastná.
pro Biu (Monika, 19. 01. 2008 15:12)
Na druhou stranu buď ráda, já měla s haskouny opačný problém. To oni mě vlastně naučili vidět, slyšet a cítit dřív, než smečka. :-)))
Zatím pa, musím letět............
Zatím pa, musím letět............
Monice (Bia, 19. 01. 2008 13:49)
Ano, Moni, každý pes je jiný. Jenže u těch našich i ten, který by si rád zachoval svou důstojnost, tak ji při pohledu na kočku okamžitě ztrácí :-)).
pro Biu (Monika, 19. 01. 2008 12:47)
a)nevadí,byla by to jednorázovka:-D
b)tak jsme se shodly, neprchat zběsile, ale dělat dědečka Hříbečka :-)
c) čáry, máry, fuk a už není, záleží na umění každého...........:-)
U nás kočky okamžitě vypozorovaly, z kterých psů mohou blbečky dělat a z kterých ne, jedné tibeťačce klidně jednu majzne a druhé se ukloní.....
b)tak jsme se shodly, neprchat zběsile, ale dělat dědečka Hříbečka :-)
c) čáry, máry, fuk a už není, záleží na umění každého...........:-)
U nás kočky okamžitě vypozorovaly, z kterých psů mohou blbečky dělat a z kterých ne, jedné tibeťačce klidně jednu majzne a druhé se ukloní.....
Monice (Bia, 19. 01. 2008 11:36)
K těm třem návodům:
k a) věřím, to by mohlo zabrat :-)) – ale mohlo by to být ošidné. Je jednoduché zahrát před lidmi dementa, ale je pak těžké je přesvědčit, že to byla jen hra :-)) – tak s tím opatrně :-))
k b) to je ta má záchraná útěkem – to beru
k c) nedovedu si to představit – popiš!
Ke kočkám:
Já proti kočkám, jako tvorům, taky celkem nic nemám. Koucora – černého – Mikeše jsme taky měli a v dětství koček plno. Co máme psy, tak mi ale vadí, že kočky dělají ze psů pitomce :-)). Naši psi při kontaktu s kočkou se chovají a vypadají jako ti tři hloupí vlci s Pohádky ovčí babičky – a to mě štve :-))).
k a) věřím, to by mohlo zabrat :-)) – ale mohlo by to být ošidné. Je jednoduché zahrát před lidmi dementa, ale je pak těžké je přesvědčit, že to byla jen hra :-)) – tak s tím opatrně :-))
k b) to je ta má záchraná útěkem – to beru
k c) nedovedu si to představit – popiš!
Ke kočkám:
Já proti kočkám, jako tvorům, taky celkem nic nemám. Koucora – černého – Mikeše jsme taky měli a v dětství koček plno. Co máme psy, tak mi ale vadí, že kočky dělají ze psů pitomce :-)). Naši psi při kontaktu s kočkou se chovají a vypadají jako ti tři hloupí vlci s Pohádky ovčí babičky – a to mě štve :-))).
kočky (Monika, 19. 01. 2008 10:58)
Neznamená, když píšu hlavně o psech, že nemám ráda ostatní zvířátka,naopak-všechny.
S kočkama je taky bžunda, ta druhá, co k nám přišla zraněná-Betty, zvaná k
Kanagon, měla ve zvyku při prošlapávání nebo házení sněhu pomáhat. Capala za mnou a když už nemohla, naskočila na rameno a vezla se. Být černá, jsem stylová....:-D, ale vypadá jako malý rys, je schopná člověka celého olízat od hlavy až po paty.....není nad její peeling:-)
S kočkama je taky bžunda, ta druhá, co k nám přišla zraněná-Betty, zvaná k
Kanagon, měla ve zvyku při prošlapávání nebo házení sněhu pomáhat. Capala za mnou a když už nemohla, naskočila na rameno a vezla se. Být černá, jsem stylová....:-D, ale vypadá jako malý rys, je schopná člověka celého olízat od hlavy až po paty.....není nad její peeling:-)
pro Biu (Monika, 19. 01. 2008 10:54)
:-D:-D:-D, hezky......já mám při nejhorším 3 návody:
a) udělat ze sebe dementa-umím to i se slintáním-mělo by útočníka odradit.
b) popoběhnou a schovat se, znám tady spoustu skrýší.
c) kdyby i to neklaplo, tak natvrdo-začarovat.:-D
a) udělat ze sebe dementa-umím to i se slintáním-mělo by útočníka odradit.
b) popoběhnou a schovat se, znám tady spoustu skrýší.
c) kdyby i to neklaplo, tak natvrdo-začarovat.:-D
Monice (Bia, 19. 01. 2008 00:07)
Známá mé sestry vždycky říkala, že v těchto případech taky nekřičí - prý jen říká: "Dělejte si se mnou, co chcete, hlavně mi nic neroztrhejte" :-)))
pro Biu (Monika, 18. 01. 2008 23:14)
Supéééér, jsi zachráněná, ono totiž starého přemůžeš ,ale mladému stejně neutečeš. :-) Jo a ještě něco, kdyby náhodnou-pokud není šance, že tě nikdo neuslyší-nekřičet-také to vysiluje:-)
Monice :-)) (Bia, 18. 01. 2008 22:16)
Dobře, Moni - přesvědčila jsi mě: k násilníkovi v lese se vždy budu stavět čelem a nikdy ne zády :-))).
pro Biu (Monika, 18. 01. 2008 21:44)
Omyl, utíkat nemá stejně cenu, pokud se jedná o násilníka, akorát si ubereš síly. A opravdu nevím o tom, že by se něco podobného v hustých hvozdech stalo, na rozdíl od měst. Tam se ztahují kriminálníci. Co by dělali v lese? Vždyť by tam ani nepřežili. Většinou každý v lese zbytečně zmatkuje a s kudlou v zádech v pražském podchodu se cítí bezpečně. Protože je v lidech zakódováno a zbytěčně, les, tma ach ouvej-nebezpečí. Vůbec ne, naopak. To jsem chtěla Janě říci.
Bia (Roni, 18. 01. 2008 21:02)
Ne určitě hrala mrtvou lišku. Ti zázrační sousedi maj take psi, ale tise nedostanou na ty slepice. Ale jednou se jim to podařilo. Půlku vyvraždili jen slegrace a druhou nechali. Lépe říct...když hraješ mrtvou nikdo si tě nevšíma a přežiješ. Já jsem jen bědovala jak jsem to viděla přes ten plot. Vyhnali psi a pulka slepic se zvedla otřepala se a s kdákotem se vypravili na kurník.
Jednou se nám stalapříhoda. Naše fenečka byla odrostle štěně. Neměla skušenosti ani s kočkama a ani se slepicemi. Jednou jse k nám dostala kuřátka. Jedno po druhém mi je přinesla......ŽIVÉ v tlamě. Neskousla je. Jen je uzavřela do tlamy a přinesla. já jepostupně hazela zpět přes plot. A jednou měla skvěly nápad si pohrát skoťaty. Ona si fakt chtělapohrát. Ale t ykočky NE. Tak ji doškrábali čumák.....od té doby...vy víte co, že :DDDDDDDDDD
Jednou se nám stalapříhoda. Naše fenečka byla odrostle štěně. Neměla skušenosti ani s kočkama a ani se slepicemi. Jednou jse k nám dostala kuřátka. Jedno po druhém mi je přinesla......ŽIVÉ v tlamě. Neskousla je. Jen je uzavřela do tlamy a přinesla. já jepostupně hazela zpět přes plot. A jednou měla skvěly nápad si pohrát skoťaty. Ona si fakt chtělapohrát. Ale t ykočky NE. Tak ji doškrábali čumák.....od té doby...vy víte co, že :DDDDDDDDDD
Vetřelci :-) (Bia, 18. 01. 2008 15:50)
No ale stejně - od těch slepic je to vniknutí na cizí pozemek, tak se pak nemůžou divit. Ale u té "naší" by mě zajímalo, jestli fakt omdlela strachem nebo jen hrála mrtvou lišku (?).
Bia (Roni, 18. 01. 2008 13:43)
Paaane jo. To máme stejný osud. My věčně taky zachraňujem slepice od naších sousedů.:D Když žil jěště náš milaček nebyl den kdy si nehral na lovce. Teď mame dalšího miláčka na zahradě a situace se opakuje :DD. Akorat ta nynější to bere jako hru a chce si snima hrát. Kdešto ten předešlej je vždy vykuchal a napul sežral :DD
Náš pes a slepice (Bia, 18. 01. 2008 12:00)
Soused choval slepice. A stalo se to v létě. Máme dost velkou zahradu a co se děje u toho společného plotu se sousedem nevidím. Z domu vidím tak asi na 50 metrů jen na naši zahradu. Jednou vidím, že jeden náš pes si to tak šťastně peláší k domu a něco mu visí z tlamy. Mně to připadlo, že někde našel kus igelitu a trčel mu po obou stranách ze zubů. Tak jsem zbystřila a když přiběhl blíž, tak jsem si všimla, že mu z tlamy visí něčí nohy – samozřejmě slepičí. Než jsem se obula a vyběhla, tak on už byl u své misky a tu bezvládnou slepici si tam hodil a šel od ní. Když jsem tam doběhla já, tak slepice už pookřála – byla jen nějaká omráčená – a začala nám lítal kolem domu. Byla jsem ráda, že to přežila a snažila jsem se ji chytnout. Pes se k mému lovu samozřejmě přidal taky ale odehnala jsem ho. Slepici jsem chytla a šla za sousedem a přes plot mu ji vrátila. Byl rád a slepice určitě taky. Když se manžel vrátil domů, tak první co bylo, tak se ptal, jestli u nás sněžilo – tam, kde slepice přeskočila plot bylo plno peří. Druhý den nám soused donesl vajíčka, že prý nás slepice pozdravuje a děkuje za záchranu života :-).
Monice a Janě (Bia, 18. 01. 2008 10:10)
Monice
Když jsi napsala, že Andulka (vím, že pes) zvedla do zubů kočku a odnesla ji, tak jsem si vzpomněla, že můj tatínek, když chtěl, aby pes někam zalezl a schoval se, tak mu vždycky říkal: "Běž se schovat nebo přiletí nějaký kos a sezobne tě".
A v lese "uveď se do klidu a počkej si, co tě vyděsilo" – tak to já jsem opačného názoru: "Nečekej, vem nohy na ramena a zdrhej!" – lepší živý zbabělec než mrtvý hrdina :-)).
Když jsi napsala, že Andulka (vím, že pes) zvedla do zubů kočku a odnesla ji, tak jsem si vzpomněla, že můj tatínek, když chtěl, aby pes někam zalezl a schoval se, tak mu vždycky říkal: "Běž se schovat nebo přiletí nějaký kos a sezobne tě".
A v lese "uveď se do klidu a počkej si, co tě vyděsilo" – tak to já jsem opačného názoru: "Nečekej, vem nohy na ramena a zdrhej!" – lepší živý zbabělec než mrtvý hrdina :-)).
co vím o zvířátkach (Roni, 18. 01. 2008 09:56)
V ZOO jsem byla jak doma. Maminka vystudovala cizokrajní zvířata a tak byla zaměstnaná v ZOO. Dobrý flek. Mě by se to taky líbilo. Do dnesposlouchám její příběhy co tam zažila. Kdy jejich nadřízení věčně řvaly, že si maj davat před těmi miloučkymi tvory na pozoru, že jsou nevyspitaltelní. A maj pravdu. Přesto nikdy na ně nezanevřela. I když ji jeden malem skalpoval a pod. Do dnes koukám na fotky, kdy dostala na starost male medvíďata hnědého medvěda. Chodili za ní jako pejskové. I když není zrovna řeč o pejscích myslím, že to tu patří. Zvíře jako zvíře....
ještě Janě (Monika, 17. 01. 2008 23:19)
Nejsi cvok, Jani, většina lidí má tyto stavy-občas, hlavně ženský, spíš mi připadá, že nejsem normální já, nebála jsem se sama v lese, ani jako dítě, ani s holkama, když v noci při bobříkovi odvahy ječely o půlnoci v lese. To, že se právě tam cítím nejbezpečněji, je možná méně normální, než obyčejný strach. Tak pokud existují minulé životy, nebyla jsem, sakra, štvaná zvěř?
Janě (Monika, 17. 01. 2008 23:07)
V lese ne a ne nepřekonatelný, jen, kdysi jsem o tom zde na webu psala, je tady jedno místo, kde mám blbý pocit a raději jdu dál. Na tom místě je suchý strom, který vypadá jako Atlas a nad ním (když jsem to místo pozorovala za jasného počasí z protějšího vrchu) opar. Močál tam není.
Ale buď klidná, tyto stavy mám taky a pak se vždycky něco semele-myslím tragického nebo nepříjemnost v životě. Ale ne v lese.
Ale buď klidná, tyto stavy mám taky a pak se vždycky něco semele-myslím tragického nebo nepříjemnost v životě. Ale ne v lese.
Monice (Jana F., 17. 01. 2008 22:58)
Tys to fakt nikdy nezažila, ten naprosto nepřekonatelný strach v lese? Já to rozumem ovládnout nedokážu. Zažila jsem to párkrát, vím, že jsem cvok, nedokážu s tím nic dělat a mrzí mě to, protože les miluju. Jenže taky - která ženská se toulá tak často po lese sama, jako já?
Jo a můj kocour - znám jednoho řezníka, ten ho chce taky na převýchovu, když pro něj kupuju maso. Prý by u něj žral mrkev :-))).
Jo a můj kocour - znám jednoho řezníka, ten ho chce taky na převýchovu, když pro něj kupuju maso. Prý by u něj žral mrkev :-))).
P.S. Janě (Monika, 17. 01. 2008 22:46)
A pokud by to nebylo lesní zvíře, ani násilník, zbývají entity a duchové. Furt si ho chtěla poznat, tak nezdrhej! :-D:-D:-D
Janě (Monika, 17. 01. 2008 22:43)
Jani, zkus se přitom praskajícím křoví párkrát zhluboka nadýchnout, uveď se do klidu a počkej si, co tě vyděsilo. Myslím to vážně. Uvidíš časem, že ten lesní živočich je na tom hůř než ty. A pokud by to nebyl, máš tu kudlu v rukávu. :-D Ne, vážně, zkus to přemoci.
A nechceš dát ke mě kocourka na převýchovu?Tibeťačka Brahma sice není Andulka, ale mnohé sdědila. :-) Zdarma !!!
A nechceš dát ke mě kocourka na převýchovu?Tibeťačka Brahma sice není Andulka, ale mnohé sdědila. :-) Zdarma !!!
Mluvení na zvířata (Jana F., 17. 01. 2008 22:34)
Myslím, že univerzální slova nejsou. Ale na zvířata se prý má mluvit, i když si myslíme, že nerozumějí. Vysvětlovat jim, co udělala špatně, v čem nám udělala radost, já říkám kocourovi, že je krásný, chytrý, hodný (mrcha jedna sadistická...). Všechna zvířata v okolí zdravím, říkám jim, kam jdu, kdy se vrátím a podobně.
O bání v lese (Jana F., 17. 01. 2008 22:29)
To bude asi nějaký geneticky zakódovaný atavismus, už staří Řekové to nazvali "panickým" strachem. Většinou se proplétám mezi stromy s požitkem a cítímse v lese v bezpečí. Ale někdy, najednou z ničeho nic, něco šustne v křoví, zapraskají větve a mě posedne nevýslovný a neovladatelný strach a pádím z lesa pryč. Moc bych si přála se toho zbavit...
pro Biu (Monika, 17. 01. 2008 22:29)
Jo, ještě krásnější je, když odnímají a plní tvá přání. Country, když měla štěňata, tak prckové dostávali 4-5 krát denně. A když se v tom začali rejpat, zkrouhla jsem jim to. A oni v danou hodinu vřískali, ne hlady, ale že byli zvyklí. Já říkám, "buďte sticha a čekejte", štěňata- "uíííííííí", já," no tak ticho"! Country chvilku pozorovala dění ,pak tlamou něžně pozavírala papule dětem a hrdě na mě zírala, jak je šikovná. Když lilo a malí byli venku, místo v předsíňce s boudou, tak říkám, "mazejte do boudy, budete mokrý"!- ještě nerozuměli, ale mamina ano-nakopala (pro Janu-mezi nohama dopravila) do boudy a šla se pochlubit, jak je šikovná.
A moje velká láska Andulka-tibeťačka mi takhle vychovala kočku. Když jsem se jí ujala(kočky), dva-tři dny si zvykala a pak začala být votrslá a zkoušela, kam až může. Třeba užírat roztávající maso za kamny pro všechny. Na mé-ˇ"Číčo, nesmíš" nereagovala. Rádoby tvrdě spící Andulka se zvedla, kočku něžně popadla do zubů, odnesla od masa a šla spát dál. Takže máme "kočkopsa", t.j. kočka vychovaná dogami :-D Umí tím pádem všechny povely. Je to bžunda a krása. :-)
A moje velká láska Andulka-tibeťačka mi takhle vychovala kočku. Když jsem se jí ujala(kočky), dva-tři dny si zvykala a pak začala být votrslá a zkoušela, kam až může. Třeba užírat roztávající maso za kamny pro všechny. Na mé-ˇ"Číčo, nesmíš" nereagovala. Rádoby tvrdě spící Andulka se zvedla, kočku něžně popadla do zubů, odnesla od masa a šla spát dál. Takže máme "kočkopsa", t.j. kočka vychovaná dogami :-D Umí tím pádem všechny povely. Je to bžunda a krása. :-)
Úplně přesně :-) (Bia, 17. 01. 2008 22:25)
U našich jde třeba dost vypozorovat, jak moc se s kterým (= na kterého) mluvilo. My to máme vlastně tak: manžel, manželka a jejich dvě holky. A právě ta matka (manželka) je na tom s rozuměním nejlíp. My měli vždycky i psy v páru ale ona jeden čas byla sama a my se jí asi nejvíc věnovali.
pro Biu (Monika, 17. 01. 2008 22:13)
No, mimo těch základních, když byli malí, jako nesmíš, můžeš, fuj je to, neprat se, sedni, zůstaň, u saňových-dží, hóó, gou, a hlavně s t ů j (to se jim nikdy nechtělo) :-D s nimi normálně mluvím, protože jsem toho názoru, že jako u dětí, čím víc s nimi mluvíš, tím mají větší porozumění. Svým způsobem zásobu tvých slov v hlavě. Nerozumí sice slovům jako takovým, ale význam chápou. Tak když se mi např. motala Majty s kostí pod nohy a já o ní pořád zakopávala, majíc práci u plotny, řekla jsem, "Majty, vem si tu kost a běž s ní na zahradu." Spojila si to dobře a šla s kostí na zahradu. Takže slova a gesta. :-)
A ještě nějaké další? (Bia, 17. 01. 2008 21:14)
Ještě nějaké další osobité povely? U nás do jisté míry funguje "pinkej" :-)) Je to od slova "spinkej" - "spi". Tou správnou reakcí by mělo být položit hlavu na tlapy, zavřít oči a spát. Ta hlava by šla ale s tím zavřením očí a spánkem je to už horší :-)). Další často užívaný povelem je "čekej" - znamená "nikam nechoď, ještě sice nic není ale brzy bude" :-))))
pro Biu (Monika, 17. 01. 2008 20:19)
Mám...protože jsme měli nejdřív samé fenky, tak "holky, ke mě".......a klukům to v té chvíli ani nevadí..:-D:-D:-D
ještě k bání se...... (Monika, 17. 01. 2008 20:17)
No vidíte, holky, a já se cítím nejbezpečněji v lese. S nožíkem na houby i bez. Tam se dá při nejhorším vždycky schovat a musíš slyšet a vidět dřív než ten druhý. Čím temnější hvozdy, tím líp. Ve městě bych se takhle dobře po setmění rozhodně necítila.
I když musím říci, že na podzim jsem také neměla jednou dobrý pocit. Šla jsem už domů a na pusté a úzké lesní cestě jsem uviděla v dálce mužskou postavu. To by nevadilo, ale šel divně, toporně, nepřirozeně. Alarm mírně zapnul, ale ne natolik, abych se zdejchla do lesa. Šla jsem tedy "hrdinně" dál, ale blbý pocit zůstal. Když jsme se míjeli, napadlo mě pozdravit. Ten člověk se otočil celým tělem a pokynul. Byl to autista.
Moni,... (Bia, 17. 01. 2008 20:09)
..to je nádhera :-))). A umíš to krásně podat :-)) Teď mě tak napadlo - když jsi tak chrochtala na prasátka - máš nějaký společný povel pro psy? Jako když je chceš přivolat všechny najednou, ať nemusíš všechny vyjmenovávat? U nás všichni fungují na povel "malí, malí" :-)). Zůstalo to z doby, kdy byla malá štěňátka a já ty drobečky volala, když jsem je krmila. Malí na to slyší pořád a velcí se přizpůspbili :-).
pro Biu (Monika, 17. 01. 2008 19:46)
Bohužel, je to tak.
Eliška a spol. (Monika, 17. 01. 2008 19:44)
Soused chová spoustu hovězího a měl v minulosti i prasata.
Dlouho žil sám, ale jak jde život, povedlo se mu splodit potomka, ale s dívkou čistě městského ražení. Žili na hromádce, pak přišel ještě sourozenec, ale sousedka tady šťastná nebyla a navíc se zvířat bála. (Ale zase uměla parádně péct, ty její jahodové dorty….)
Jednoho dne slyším nějaké rány před chalupou, kde stál kotec se „ Zmijáky“ a poštěkávání, vykouknu z okna a vidím velkou krávu, jak se drbe o voliéru. Ta se klinklala sem a tam. Vylítnu ven a kravka se chtěla narvat do chalupy. Před ní stojí ohrádka na rychlé vyvenčení dog domácích, tak se nezadařilo. Soused tenkrát neměl ještě ohradníky, krávy a býky měl uvázané na železných kolících a ti spásali louky. Tak jsem skákla k majiteli, aby si jí odvedl a taky, aby se nezaběhla, ale byla doma jenom jeho žena říká:“Moniko, já se jich bojím, jmenuje se Eliška a má ráda chleba.“ Letěla jsem zase dolů z kopce, vzala chleba, odvedla návštěvnici, uvázala u stromu, než přijde soused domů. Další den jsem jí měla u chalupy znovu. I s tím kolíkem a řetězem. Pomazlila jsem jí, vzala chleba, že jako zopákneme včerejší akci. Ale Elišce bylo jasné, že se půjde domů, tak sežrala chleba a zabejčila se. Za všeobecného veselí vlastních psů i kolemjdoucích turistů jsem na střídačku vlekla, ukecávala a krmila se železným kolíkem na rameni vzpouzející se novou kámošku. Prostě se rozhodla, že se u nás ubytuje a hotovo. Mít podmínky, tak si jí fakt snad odkoupím. Nakonec jsme se dopracovaly k sousedovic stromu. Ale ty vyčítavé oči!!!!! Ty jsem si za klobouk nedala. Do budoucna jsem chodila zase já za ní a k nám pro změnu tři zvědavá telala, seřazená dle velikosti a zírající do okna. Říkali jsme jim tři trampíci, s oblibou navštěvovali „rychlé občerstvení“.
Dalšího souseda si zase vybral bejček. Ožral opět květiny, které paní po jelenovi znovu vysadila a bejk chodil po odehnání zásadně v noci. Postarší to již pán vartoval tedy v noci a paní ve dne. Sousedovi jsem začala říkal „Půlnoční kovboj.“
A aby bylo ještě veseleji , v krátké době přiběhla zase sousedka, ubrečená, že nemohla slova vypravit. Na můj dotaz, co se jí stalo, z ní vypadlo:“ Utekli mi sviňáci, manžel mě zabije“. Po chvíli jsem pochopila, že se jedná o prasátka a snažila jsem se jí uklidnit, že nebude tak zle a že jí půjdu pomoci je hledat. Trochu se uklidnila, tak jsme vyrazily. Díky bohu, zatím se nedostala do vesnice, kde jezdí auta, ale skotačila na druhém kopci od nás. „Sviňáci“ nás sice uviděli, ale nikterak nereagovali. Jména neměli, tak jsem přemýšlela, co a jak. Nakonec mě napadla úplně jednoduchá věc. Zachrochtala jsem na ně, prasátka přiběhla, podrbala jsem je za ušima a vyrazili jsme k domovu. Teď si představte průvod-já v čele, občas chrochtajíc, abych udržela pozornost, za mnou dvě poslušně jdoucí prasátka a nakonec už jen posmrkávající sousedka.
Když jsem viděla, v jaké polorozpadlé plechárně je má ustájené, počkala jsem si, až přijde domů. Dostali nový chlívek a byl klid. Sousedka je už ale stejně leta pryč i s dětmi, vozí je sem na prázdniny. Každý by měl opravdu žít tam, kam patří dle nátury.
Dlouho žil sám, ale jak jde život, povedlo se mu splodit potomka, ale s dívkou čistě městského ražení. Žili na hromádce, pak přišel ještě sourozenec, ale sousedka tady šťastná nebyla a navíc se zvířat bála. (Ale zase uměla parádně péct, ty její jahodové dorty….)
Jednoho dne slyším nějaké rány před chalupou, kde stál kotec se „ Zmijáky“ a poštěkávání, vykouknu z okna a vidím velkou krávu, jak se drbe o voliéru. Ta se klinklala sem a tam. Vylítnu ven a kravka se chtěla narvat do chalupy. Před ní stojí ohrádka na rychlé vyvenčení dog domácích, tak se nezadařilo. Soused tenkrát neměl ještě ohradníky, krávy a býky měl uvázané na železných kolících a ti spásali louky. Tak jsem skákla k majiteli, aby si jí odvedl a taky, aby se nezaběhla, ale byla doma jenom jeho žena říká:“Moniko, já se jich bojím, jmenuje se Eliška a má ráda chleba.“ Letěla jsem zase dolů z kopce, vzala chleba, odvedla návštěvnici, uvázala u stromu, než přijde soused domů. Další den jsem jí měla u chalupy znovu. I s tím kolíkem a řetězem. Pomazlila jsem jí, vzala chleba, že jako zopákneme včerejší akci. Ale Elišce bylo jasné, že se půjde domů, tak sežrala chleba a zabejčila se. Za všeobecného veselí vlastních psů i kolemjdoucích turistů jsem na střídačku vlekla, ukecávala a krmila se železným kolíkem na rameni vzpouzející se novou kámošku. Prostě se rozhodla, že se u nás ubytuje a hotovo. Mít podmínky, tak si jí fakt snad odkoupím. Nakonec jsme se dopracovaly k sousedovic stromu. Ale ty vyčítavé oči!!!!! Ty jsem si za klobouk nedala. Do budoucna jsem chodila zase já za ní a k nám pro změnu tři zvědavá telala, seřazená dle velikosti a zírající do okna. Říkali jsme jim tři trampíci, s oblibou navštěvovali „rychlé občerstvení“.
Dalšího souseda si zase vybral bejček. Ožral opět květiny, které paní po jelenovi znovu vysadila a bejk chodil po odehnání zásadně v noci. Postarší to již pán vartoval tedy v noci a paní ve dne. Sousedovi jsem začala říkal „Půlnoční kovboj.“
A aby bylo ještě veseleji , v krátké době přiběhla zase sousedka, ubrečená, že nemohla slova vypravit. Na můj dotaz, co se jí stalo, z ní vypadlo:“ Utekli mi sviňáci, manžel mě zabije“. Po chvíli jsem pochopila, že se jedná o prasátka a snažila jsem se jí uklidnit, že nebude tak zle a že jí půjdu pomoci je hledat. Trochu se uklidnila, tak jsme vyrazily. Díky bohu, zatím se nedostala do vesnice, kde jezdí auta, ale skotačila na druhém kopci od nás. „Sviňáci“ nás sice uviděli, ale nikterak nereagovali. Jména neměli, tak jsem přemýšlela, co a jak. Nakonec mě napadla úplně jednoduchá věc. Zachrochtala jsem na ně, prasátka přiběhla, podrbala jsem je za ušima a vyrazili jsme k domovu. Teď si představte průvod-já v čele, občas chrochtajíc, abych udržela pozornost, za mnou dvě poslušně jdoucí prasátka a nakonec už jen posmrkávající sousedka.
Když jsem viděla, v jaké polorozpadlé plechárně je má ustájené, počkala jsem si, až přijde domů. Dostali nový chlívek a byl klid. Sousedka je už ale stejně leta pryč i s dětmi, vozí je sem na prázdniny. Každý by měl opravdu žít tam, kam patří dle nátury.
Monice (Bia, 17. 01. 2008 15:20)
Já kdysi četla takové zajímavé povídání o zvířatech na jatkách. Nevím, jestli je to možné a jestli chemie takto funguje ale jako varování to zapůsobilo. Když dobytek na jatkách trpní a před smrtí zažívá ten ohromný stres, tak v jeho masu se dějí chemické změny, který se pak přenášejí na nás, když je jíme........a proto jsme taky tak vystresovaní...
Janě :-)) (Bia, 17. 01. 2008 15:17)
Jani, to je normální - já už si opatřla i paralyzér, a to celkem nikam nechodím :-))). A myslím, že ten by těm myslivcům jako sebeobrana proti těm krvelačným zajícům taky stačil.
Blance (Jana F., 17. 01. 2008 14:58)
Teď jsi mě vyděsila - dvacet chlapů na koních aby mě štvalo lesem.... já otvírám pro jistotu nůž, když potkám v lese osamělého houbaře (nosím teda nůž nenápadně v rukávu -:-)).
Právě... (Bia, 15. 01. 2008 21:10)
Právě "že ti věří". A pak by věřily kde komu, třeba i lovci. Ať jsou raději plaší a ať se od nás drží dál :-). My na zahradě měli i hodně veverek a hodně barev - na té zahradě nic nestálo, tak tam měly klid. Jednou k nám na zahradu přijel známý, seděli jsme, povídali a on si najednou těch veverek všiml. Má taky domek se zahradou a vypadla z něj úžasná věta: "Ty jsou krásné! Kde jste je koupili? Já bych je chtěl taky..." No a vysvětli to veverkám :-))))
pro Biu (Monika, 15. 01. 2008 20:47)
:-D No, kuny jsou fakt dobří automechanici.:-)
Jinak je to tak, jak píšeš, bylo by něco špatně, ale uznej, že by to bylo krásné. On vlastně stačí i ten metrový kontakt, když ví, že vždycky něco dobrého dostanou a vlastně ti věří. Srnka Líza se každý rok přijde pochlubit svými potomky. I to je odměna.:-)
Jinak je to tak, jak píšeš, bylo by něco špatně, ale uznej, že by to bylo krásné. On vlastně stačí i ten metrový kontakt, když ví, že vždycky něco dobrého dostanou a vlastně ti věří. Srnka Líza se každý rok přijde pochlubit svými potomky. I to je odměna.:-)
Monice (Bia, 15. 01. 2008 17:55)
Moni, a víš, jak já bych si ráda šáhla na divoké zvíře, a aby za mnou přišlo samo a aby si zase odešlo. Jenže to by bylo něco špatně. Takový tvor by brzy asi brzy skončil. K nám chodí kuny - ale pozorujeme je z povzdálí. Vyvádějí tady i mladé. Máme jednu garáž takovou otevřenou, dál od domu a když jsme tam nechávali auto, tak jednoho dne jsme zjistili, že pod kapotou motoru, jak na ní bývá nalepena taková izolace, tak je celá rozkousaná a rozcupovaná. My nevěděli od čeho, v servisu na to koukali, až jeden z techniků se zeptal, jestli někde poblíž nemáme kuny, že ony tohle z oblibou dělají. Prý tam měli i auto, co mělo celé sedačky rozkousané :-)). Tak nám to bylo jasné :-)).
pro Biu (Monika, 15. 01. 2008 14:36)
Přesně jsi odhadla situaci. Po té, co jsem rodinu bombardovala výsledky a zážitky z chovu, zjistila jsem, že musím ubrat na páře. Když se lidé vyptávali, ráda jsem povídala o psech, pokud ne, mlčela jsem. S pejskaři-to se ani nemusím šířit, vydrželo nám dvě hodiny se bavit o psím hovínku-do slova a do písmene a zde se omlouvám vždy tím, že i přes zvířátka je mnoho tajemného či nevysvětlitelného a protože za náš život se vystřídá jejich několik, dá se posoudit mnohé. Tím jsem sem vlastně vlezla.
Kdyby mi tak někdo vysvětlil, proč ty zuby ve snu.
Před třemi dny se mi o nich zase zdálo a dnes jsem dostala vánoční balík od německé rodiny, která má, tedy měla od nás sourozence Glena a Galenu. Psali, že Galena už není a všem, vč. Glena je moc smutno.
Musím říci, že se mi nikdy nezdálo o zubech jen tak, vždy pak někdo odešel nebo jsem se dozvěděla smutnou zprávu.
Tak ani o zvířátkách nebudu dnes psát. Až jindy.
Jinak o těch tvých i Saty fretkách je moc hezké povídání.
Taky jsem si vždycky říkala, že nejhezčí by bylo nakombinovat život se zvířaty tak, aby si přišli pro něco dobrého i pomazlení a potom si žili, jak by chtěli. Ale nejde to. Aspoň v našich podmínkách ne. Nebo napůl. Jednou jsem psala, k nám takto chodili srnky, lasička, sojky, zajíc. Z těch lesních.
Od sousedů kráva Eliška. Ale o tom až příště.:-)
Kdyby mi tak někdo vysvětlil, proč ty zuby ve snu.
Před třemi dny se mi o nich zase zdálo a dnes jsem dostala vánoční balík od německé rodiny, která má, tedy měla od nás sourozence Glena a Galenu. Psali, že Galena už není a všem, vč. Glena je moc smutno.
Musím říci, že se mi nikdy nezdálo o zubech jen tak, vždy pak někdo odešel nebo jsem se dozvěděla smutnou zprávu.
Tak ani o zvířátkách nebudu dnes psát. Až jindy.
Jinak o těch tvých i Saty fretkách je moc hezké povídání.
Taky jsem si vždycky říkala, že nejhezčí by bylo nakombinovat život se zvířaty tak, aby si přišli pro něco dobrého i pomazlení a potom si žili, jak by chtěli. Ale nejde to. Aspoň v našich podmínkách ne. Nebo napůl. Jednou jsem psala, k nám takto chodili srnky, lasička, sojky, zajíc. Z těch lesních.
Od sousedů kráva Eliška. Ale o tom až příště.:-)
Ježíšmarjá :-))) (Jana F., 14. 01. 2008 21:39)
Teď jsem si všimla ještě té cucající kočky, no to je síla :-))).
Fretka (Jana F., 14. 01. 2008 21:38)
Tak to mě dostalo, Saty, netušila jsem že je to takové milé zvířátko, moc se mi vyprávění líbilo :-).
Tak tak... (Bia, 14. 01. 2008 12:24)
...."i malá myška může jednou pomoct velkému lvovi" :-))
pro Biu (Saty, 14. 01. 2008 12:13)
Máš pravdu, ta fotka tu předtím nebyla. Myslela jsem si že by nebylo od věci dát ji sem. Tmavé fretky se mi taky líbí víc než bílé. Fretka a voda? Koupala jsem ji takm že jsem do vany napustila trochu vody tak, že měla ponořený jen ťapičky a dala jsem tam hračky. Ona si hrála a cákala vodu a lehala si bříškem do ní. Já jí polévala vodou záda a jí se to moc líbilo. Pak když jsem ji utřela a pusila, tak to bylo rodeo. Ona jezdila po koberci a otírala se a pak lítala jako když má amok. Měla radost.:-DD Taky měla reflexy jako pes, když někdo zazvonil, byla první u dveří, zkrátka hlídala. Byla nebojácná. Takovej malej prcek, ale srdíčko měla statečný.
Satynce :-)) (Bia, 14. 01. 2008 12:02)
Že tady ta fotka fretky dříve nebyla? :-)) Ta je bombovní :-))) My měli taky takové tmavší. A teď se dívám, že ten ornament pod obrázky mi připomíná spermie .-)))).
Satynce - ještě k fretkám (Bia, 14. 01. 2008 11:17)
Včera jsem vzpomínala na fretky (díky Ti, za to) a ještě jsem si na něco vzpomněla. Zkoušela jsi, jak reagují na vodu? Nám kdosi tenkrát říkal, že fretky mají vodu moc rády a tak jsme jim dali do koupelny velkou mísu s vodou a do ní naházali balónky a všechno možné, co plave. Fretka na to koukala a postupně začala z vody všechno vytahovat. I když já jsem tam ponořila ruku, tak šla k ní, vzala ji opatrně do zubů a tu ruku mi z vody vytahovala. A tak pořád dokola. V té vodě nic nechtěla, jen sama si tam močila ťapky a koukala na ni :-)
Satynce (Bia, 13. 01. 2008 14:46)
Ano, určitě máš pravdu, že nám zvířata hodně dávají. Jenže jich se neptáme, jestli to tak samy chtějí. Jestli chtějí být v kleci nebo na vodítku nebo v terárku,…My bereme a oni dávají. Ti, kteří bylo vhodní pro domestikaci, tak těm už jsme to udělali ale všechny takhle nepředěláme.
K fretkám – my měli páreček. Koupili jsme dva – ne že by kvůli množstevní slevě :-)) – ale protože jsme nechtěli, aby časem zapomněli, že nejsou svého druhu sami. Bylo to nádherné :-). Taky jsme je měli volně doma. Když jsem vařila, tak po mě vyšplhali a koukali mi z ramena, co dělám. Jo, a ta vařená vajíčka na tvrdo a naše hlavně buráky – krásně si je dokázaly vyloupat – a neskutečně mlaskali :-). Takže pokud byly doma, zdálo se mi, že je všechno v pořádku – byla jsem spokojena já a zdálo se mi, že i ony. Začala jsem se tím mít problém, když jsme je začali brávat ven. Určitě to znáš, běží, hopkají, skáčou ale najednou se zastaví, zvednou se a začnou větřit. Začnou do sebe nasávat ten okolní svět a mě začalo být jasné, že ony chtějí TAM, že to chtějí všechno vidět a zkusit a že mi kašlou na misku se žrádlem. Možná, že zbytečně projektujeme svoje myšlení a pocity do zvířat ale mě to tak prostě připadlo a už jsem s tím nic nenadělala. Začala jsem i přemýšlet, jestli je raději nepustit ale nikdy jsem to neudělala. Měli jsme je nějaké tři roky, než umřely. Taky nějaká viróza, u druhého to vypadalo na nějakou otravu.
A byly s nimi taky zážitky. Jednou do nich náš pes vrtal tak dlouho – pořád ji chytal za zadek – až se bleskurychle otočila, vymrštila a zakousla se mu do čenichu. Myslím, že ho chtěla jenom ťafnout ale jak on se lekl a zvedl hlavu, tak fretka ztratila půdu pod nohama a do toho čenichu se mu zakousla ještě víc, aby se aspoň něčeho mohla držet a čím víc ji pes chtěl setřást, tak tím silněji se ona držela :-). Až když jsme ji vzali do ruky a cítila, že tu půdu pod nohama zase má, tak se pustila. Pes měl čumák od krve jak ten netopýr, co přehlídl elektrický sloup :-). Někde to máme i natočené a zpomaleně jsme si to přehrávali a viděli ten okamžik, kdy fretka už ztratila nervy a zaútočila.
A ještě něco z mé nevědomosti – já neměla ani páru, že fretce chutnají slimáci. Když jsem poprvé viděla, jak našla slimáka a s přivřeními očkami a s mlaskáním se do něho pustila, tak moje první reakce byl zděšení výkřik: "Proboha, seberte jí to!!!". Jistě, že si ho nedala vzít :-)).
K fretkám – my měli páreček. Koupili jsme dva – ne že by kvůli množstevní slevě :-)) – ale protože jsme nechtěli, aby časem zapomněli, že nejsou svého druhu sami. Bylo to nádherné :-). Taky jsme je měli volně doma. Když jsem vařila, tak po mě vyšplhali a koukali mi z ramena, co dělám. Jo, a ta vařená vajíčka na tvrdo a naše hlavně buráky – krásně si je dokázaly vyloupat – a neskutečně mlaskali :-). Takže pokud byly doma, zdálo se mi, že je všechno v pořádku – byla jsem spokojena já a zdálo se mi, že i ony. Začala jsem se tím mít problém, když jsme je začali brávat ven. Určitě to znáš, běží, hopkají, skáčou ale najednou se zastaví, zvednou se a začnou větřit. Začnou do sebe nasávat ten okolní svět a mě začalo být jasné, že ony chtějí TAM, že to chtějí všechno vidět a zkusit a že mi kašlou na misku se žrádlem. Možná, že zbytečně projektujeme svoje myšlení a pocity do zvířat ale mě to tak prostě připadlo a už jsem s tím nic nenadělala. Začala jsem i přemýšlet, jestli je raději nepustit ale nikdy jsem to neudělala. Měli jsme je nějaké tři roky, než umřely. Taky nějaká viróza, u druhého to vypadalo na nějakou otravu.
A byly s nimi taky zážitky. Jednou do nich náš pes vrtal tak dlouho – pořád ji chytal za zadek – až se bleskurychle otočila, vymrštila a zakousla se mu do čenichu. Myslím, že ho chtěla jenom ťafnout ale jak on se lekl a zvedl hlavu, tak fretka ztratila půdu pod nohama a do toho čenichu se mu zakousla ještě víc, aby se aspoň něčeho mohla držet a čím víc ji pes chtěl setřást, tak tím silněji se ona držela :-). Až když jsme ji vzali do ruky a cítila, že tu půdu pod nohama zase má, tak se pustila. Pes měl čumák od krve jak ten netopýr, co přehlídl elektrický sloup :-). Někde to máme i natočené a zpomaleně jsme si to přehrávali a viděli ten okamžik, kdy fretka už ztratila nervy a zaútočila.
A ještě něco z mé nevědomosti – já neměla ani páru, že fretce chutnají slimáci. Když jsem poprvé viděla, jak našla slimáka a s přivřeními očkami a s mlaskáním se do něho pustila, tak moje první reakce byl zděšení výkřik: "Proboha, seberte jí to!!!". Jistě, že si ho nedala vzít :-)).
pro Blanku (Saty, 13. 01. 2008 11:55)
Já nemůžu říct hlavně psi, protože každé zvířátko, které si na tebe zvykne a dá ti najevo svoji lásku, něco krásného člověku předá. Píšeš že jsi měla fretku. Já taky, dostala jsem ji dárkem a řeknu ti, že to byla úžasná kamarádka s reflexy psa a mazlivostí kočky. Po mém pokoji běhala volně, venku se mnou chodila na vodítku jako pejsek. Měla věčně dobrou náladu a vyžadovala stálou pozornost. Když jsem se učila a neměla na ni čas, vyšplhala se mi na rameno a žužlala mi ucho a když jsem si jí nevšímala, skočila na stůl a rozplácla se mi na sešitě tak, abych nemohla psát. Když jsem se ji snažila odehnat, poslavila se na zadní nožičky a začala svůj tanec bajadery. Vlnila se a jak je dlouhá, bylo to srandovní. Byla to taková výzva, abych se na všechno vybodla a začala si s ní hrát. Milovala rohlíky, vařená vejce a melouna. Měla jsem ji dva a půl roku ale pak dostala virozu a během tří neděl mi zemřela i když jsem s ní jezdila obden na veterinu. Moc jsem tenkrát brečela a řekla jsem si, že fretku už nechci, protože mi moc přirostla k srdci.
Hlavně psi :-) (Bia, 12. 01. 2008 10:57)
Tak jsem si krásně početla :-). Jsem ráda, že je tady někdo, kdo taky žije ve smečce :-). Já si tak totiž často připadám :-). A kolikrát mám pocit, že tohle může pochopit jen ten, kdo to zažívá. A s Moničiným "abych s tím nebyla otravná" mívám taky problém. Není člověka, do kterého bych dříve nebo později neklavírovala moje zážitky se zvířaty. Ale už se snažím aspoň vypozorovat, kdy jsem s tím už únavná. Snažím se ...ale moc se mi nedaří :-).
My doma měli, co se dalo. V dětství hospodářství, takže všechno z toho, v dospělosti vždycky psy ale i kočku, hady, fretky, dokonce i nějaké ptactvo v kleci. S postupem času mi tak nějak došlo, že kromě psů a koček, žádnému z těch tvorů nemůže být u nás dobře. Takže když tohle všechno tak nějak přirozeně odešlo, už jsme si kromě psů nic nepořizovali. To, že jsou čtyři (ovčáci), není důsledek nějakého chovu ale pouhé přirozené reprodukce - i když nečekané, tak chtěné :-). Takže o nějakém chovatelství u mě nemůže být vůbec řeč - já jsem pouhý laik, amatér, obdivovatel, pozorovatel, ochránce a mnohdy součást té smečky :-). Veškeré mé zážitky se zvířaty se točí kolem psů a taky kolem koní - těch je míň ale o to jsou zase vzácnější. Já myslím, že pro začátek by to stačilo...:-))
My doma měli, co se dalo. V dětství hospodářství, takže všechno z toho, v dospělosti vždycky psy ale i kočku, hady, fretky, dokonce i nějaké ptactvo v kleci. S postupem času mi tak nějak došlo, že kromě psů a koček, žádnému z těch tvorů nemůže být u nás dobře. Takže když tohle všechno tak nějak přirozeně odešlo, už jsme si kromě psů nic nepořizovali. To, že jsou čtyři (ovčáci), není důsledek nějakého chovu ale pouhé přirozené reprodukce - i když nečekané, tak chtěné :-). Takže o nějakém chovatelství u mě nemůže být vůbec řeč - já jsem pouhý laik, amatér, obdivovatel, pozorovatel, ochránce a mnohdy součást té smečky :-). Veškeré mé zážitky se zvířaty se točí kolem psů a taky kolem koní - těch je míň ale o to jsou zase vzácnější. Já myslím, že pro začátek by to stačilo...:-))
Uff :-))) (Bia, 11. 01. 2008 16:48)
...tak už jsem vás našla :-)) To mi ale dalo práce :-)). Ale nejdříve to tady všechno musím přečíst...
Saty (Monika, 11. 01. 2008 11:28)
Díky, ségra, já abych s tím nebyla otravná.:-)
Tedˇ musím letět, tak příště.
Je opravdu nádherné pozorovat komunikaci mezi zvířaty a ještě nádhernější se do ní zapojit a když to funguje-paráda.
Logické je, že nejlépe komunikují rasy mezi sebou. Roztomilé je, když se dohodnou a spolu nažívají např. pes a kočky. Ale (už jsem psala), když jsou v domácí smečce psi, kočka a myš a je vše v pohodě, to zůstával rozum stát i mě. Teda mněěěě :-D
Jo, aby nebylo moc chlupáčů, napíšu příště, jak jsem se kamarádila se sousedovic kravkami a prasátky.
Tedˇ musím letět, tak příště.
Je opravdu nádherné pozorovat komunikaci mezi zvířaty a ještě nádhernější se do ní zapojit a když to funguje-paráda.
Logické je, že nejlépe komunikují rasy mezi sebou. Roztomilé je, když se dohodnou a spolu nažívají např. pes a kočky. Ale (už jsem psala), když jsou v domácí smečce psi, kočka a myš a je vše v pohodě, to zůstával rozum stát i mě. Teda mněěěě :-D
Jo, aby nebylo moc chlupáčů, napíšu příště, jak jsem se kamarádila se sousedovic kravkami a prasátky.
Kočky (Saty, 11. 01. 2008 08:32)
Taky jsem vždycky celá pryč, když čtu Moniku, jak úžasně popisuje chování svojí smečky. Pravdou je, že každé zvíře, ať je to pes, nebo kočka či cokoliv jiného, má jinou povahu, jsou jako lidé a asi nejlíp se to pozná když pozorujeme smečku. Já jsem spíš kočičí máma tak jako Jana a nebo Hemenex kočičí táta. Je to takovej volnej svobodnej vztah, kdy vím, že když kocour ke mě přijde a začne se sám od sebe mazlit, tak že mě má rád a dává mi to najevo. Taky umí dát najevo, že už ty důvěrnosti stačily a přeje si být v klidu. Naučila jsem se ho respektovat a nechávám mu pocit, že z nás dvou je to on, kdo je dominantní. Je pravda že kočky nejsou smečková zvířata a když chtějí nějakou společnost, tak jdou za člověkem.
Moniko, ty koukej psát, mě ohromě baví když se rozepíšeš o tý svý chlupatý rodině. Já jsem přece tuhle rubriku dělala kvůli tobě, Janě a snad i Hemenex sem něco ze svých zážitků napíše.
Moniko, ty koukej psát, mě ohromě baví když se rozepíšeš o tý svý chlupatý rodině. Já jsem přece tuhle rubriku dělala kvůli tobě, Janě a snad i Hemenex sem něco ze svých zážitků napíše.
Janě (Monika, 10. 01. 2008 15:47)
Taky se mi, dle mých poznatků zdá, že kočkám vyhovuje, když jsou "jedna". U psů také ale záleží na plemeni. V každém případě severská plemena jsou smečková a kolektivní.
Monice (Jana F., 09. 01. 2008 21:38)
My jsme měli vždycky jen jednoho psa, to je pravda. Tak to nemůžu posoudit. Tak si říkám, jestli zvířatům neubližujeme, když máme jen jedno. Říká se, že když máš jednoho papouška, naučíš ho mluvit. Dva už ne, protože mluví mezi sebou. Kočky zase - když máš jednoho kocoura, tak je to "pan kocour". Těm možná samota vyhovuje, nejsou smečkoví.
Janě (Monika, 09. 01. 2008 14:23)
Já sleduju chování psů už 18 let a můžu ti říci, že opravdu komunikace je na úrovni. Ani toho nemusí tolik nakecat jako lidé. Opravdu zvala. Šmírovala jsem z okna. Vylezla, protáhla se, začala se nakrucovat, šla k němu a pomalu a ladně, vrtící zadkem se vracela do kotce. Občas se ohlédla přes rameno. Cbybělo jen "póóóójď".
Zajímavé je také sledovat komunikaci mezi kočkama a mezi pejskama a kočičkama. Stačí jen pozorovat a přeložit.
A ta oplátka? Náhoda to nebyla. Život se psy by vydal klidně na knihu, ale nemůžu to zde Saty zasekat. Opravdu se umí mít rádi, neradi, odpustit, nezapomenout, pomstít se apod. :-)
Zajímavé je také sledovat komunikaci mezi kočkama a mezi pejskama a kočičkama. Stačí jen pozorovat a přeložit.
A ta oplátka? Náhoda to nebyla. Život se psy by vydal klidně na knihu, ale nemůžu to zde Saty zasekat. Opravdu se umí mít rádi, neradi, odpustit, nezapomenout, pomstít se apod. :-)
:-))) (Jana F., 08. 01. 2008 20:56)
Tak to zírám, to snad není možné, takové vztahy a takové dorozumívání: "začala puberťáka zvát dál" - no to bych tedy chtěla vidět, jak ho zvala :-))). Teda věřím ti, sleduju svoje kočky a vím, že mezi nimi nějaká tajemná komunikace probíhá. No a jestli jí to oplatil schválně, nebo to byla náhoda, fakt těžko říct :-).
Lov a láska (Monika, 07. 01. 2008 22:23)
Na začátku jsme měli čtyři haskouní fenky. Odstěhovat se na hory na samotu jsme stejně do budoucna plánovali, tak se přemýšlelo o plemeni hlídacím, chlupatém a aby taky vypadal jako pes. Padla mi do oka tehdy ještě neznámá tibetská doga. Po velké anabázi se povedl dovoz z Francie a přibyl pejsek jménem Goryla-měl totiž naprosto takovou barvu srsti, zvaný Goro. A pak začaly ty správné srandičky. Holky na něj koukali jak na zjevení, otestovali ho a coby nemotorného medvídka neuznali hodného pohledu. A on se jim chtěl tak moc vyrovnat! Petty jej celkem brala, jakože je, Pelly mu neprovedla nic dobrého, Noa si z něj dělala legraci a do sněhobílé Majty se zamiloval.
Bylo mu asi sedm měsíců a rozdělovali se kosti hojně obalené masem. Spíš maso s kostí. Každý pes si vzal svou a odklusal na místo na zahradě, Majty stolovala v kotci. Goro-ve všem pomalejší si tu svou vychutnával mezi kotcem Malty a místem, kde hodovala Noa. Ta, coby nejnenažranější byla hotová první a modrýma bazeďákama fascinovaně koukala, jak Gorovi chutná. Majty vše sledovala z kotce a za chvíli vylezla a začala puberťáka zvát dál. Ten byl samozřejmě paf, protože na něj vždycky jen vrkla, když jí chtěl navštívit. Ten chudák nevěděl co. Na jedné straně mlsná Noa a na druhé-velká láska Majty. Libido nakonec zvítězilo, Goro nechal kost kostí(taky si jí mohl vzít, trouba, sebou) a rozplácal se za Sněhurkou. Ta zmapovala situaci a když Noa šlohla kost, mezi vrátkama nápadníkovi sprostě vynadala a vyrazila z kotce.
Chudák seděl na místě, z papule dvě jója a žalostně vyl, jak byl ošizen. Jasně, že dostal přídavek. Vím, že to byl v podstatě lov, ale takhle vyčůraně!
Ale pejsek nezapomněl. Za nějakou dobu, šla okolo stromu, kde měl Goro pověšený smetáček na hraní. Natáhl, přesně namířil a Noa to dostala mezi oči.
Nutno říci, když vyrostl, převzal vedení nad celou smečkou, už čtrnáctihlavou a pečlivě hlídal, aby se jim nic nestalo.
Bylo mu asi sedm měsíců a rozdělovali se kosti hojně obalené masem. Spíš maso s kostí. Každý pes si vzal svou a odklusal na místo na zahradě, Majty stolovala v kotci. Goro-ve všem pomalejší si tu svou vychutnával mezi kotcem Malty a místem, kde hodovala Noa. Ta, coby nejnenažranější byla hotová první a modrýma bazeďákama fascinovaně koukala, jak Gorovi chutná. Majty vše sledovala z kotce a za chvíli vylezla a začala puberťáka zvát dál. Ten byl samozřejmě paf, protože na něj vždycky jen vrkla, když jí chtěl navštívit. Ten chudák nevěděl co. Na jedné straně mlsná Noa a na druhé-velká láska Majty. Libido nakonec zvítězilo, Goro nechal kost kostí(taky si jí mohl vzít, trouba, sebou) a rozplácal se za Sněhurkou. Ta zmapovala situaci a když Noa šlohla kost, mezi vrátkama nápadníkovi sprostě vynadala a vyrazila z kotce.
Chudák seděl na místě, z papule dvě jója a žalostně vyl, jak byl ošizen. Jasně, že dostal přídavek. Vím, že to byl v podstatě lov, ale takhle vyčůraně!
Ale pejsek nezapomněl. Za nějakou dobu, šla okolo stromu, kde měl Goro pověšený smetáček na hraní. Natáhl, přesně namířil a Noa to dostala mezi oči.
Nutno říci, když vyrostl, převzal vedení nad celou smečkou, už čtrnáctihlavou a pečlivě hlídal, aby se jim nic nestalo.
Janě (Monika, 03. 01. 2008 15:01)
Haskouni jsou totiž takoví lovci, že to přebije i jinak vysokou inteligenci. Kafe je první pomoc kvůli krevnímu oběhu. Musím říci, že to byl první úlovek, kde vyhrála oběť :-)
O hlazení (Jana F., 02. 01. 2008 20:41)
Tohle mám na srdci já: před časem jsem viděla film o žralocích. Potápěčka se k nim přibližovala a HLADILA JE. A říkali, že každé divoké zvíře touží po hlazení a zkrotne a neublíží. Byla jsem nadšená a plánovala si krocení šelem, pro začátek vzteklých psů. Když jsem šla kolem domku, kde zuřivě štěkal čokl, povídala jsem mu lichotivým hláskem: "Ty jsi ale krásný pejsánek". A i vlčáci fakt zmlkli. Dál jsem se naštěstí nedostala a pak přišel můj kocour, který bez výčitek svědomí zmasakruje ruku, která ho hladí. Takže jsem se vyléčila ze svého bludu, že všechny šelmy zkrotím pohlazením...
re: Zmijáci (Jana F., 02. 01. 2008 20:35)
Tedy...to je síla. Člověk by řekl, že ta zvířata by měla mít nějaký instinkt, ne? Že na tu zmiji ještě šli... Můj kocour totiž taky, ale jen snad na užovku, stála vztyčená půl metru před ním a syčela, a on byl na vrcholu blaha a sekal po ní packou... Co je s tím kafem, to pomáhá?
Zmijáci (Monika, 28. 12. 2007 11:21)
Jedno povídání mám už napsané, nové teď nestihnu, zkusím okopčit.....:-)
Když jsme se přistěhovali od Prahy do hor se čtrnácti haskouny a dvěmi tibetskými dogami, měli jsme už chovnou základnu, ale neodolali jsme a z vrhu "D" si nechali pejska Dányho a fenku Dolly. Jak je známo, u lidí, tak i u pejsků jsou povahy velice různorodé, ale o tom asi nemusím vyprávět. Zkrátka po Dolly jsme si nechali fenku jménem Jenny. Její mínus, který se ukázal vlastně plusem byl, že byla děsně závistivá a žárlivá. Asi před sedmi lety, 3O.4.-to datum si pamatuju naprosto přesně, protože jsem si akorát opravovala koště, abych byla řádně připravená na noční rej , když slyším zezadu z kotců závistivý vřískot. Jdu se mrknout, co se děje.Jenny, která bydlela ve vedlejším kotci s malým pejskem Linem, visí na plotě ječí z plna hrdla a packou ukazuje, že Dolly tam něco má a ona chce taky. Podotýkám, že bylo vedro a dusno a ostatní spali. Kouknu a vidím nějakou šedočernou hromadu. V té chvíli vylezla Dolly, ještě z boudy rozespalá, ale haskouní pud
lovit nepotřebuje řádné probuzení-ťafla a zavřískla. Už mi došlo, co se děje, letěla jsem jak šílená do druhého kotce, ale to stačil vylézt i Dány a chtěl si nalovit také. Marný byl můj jekot-Dány, fuj je to! Takhle
to vypadá jako dlouhá doba, ale byla to otázka snad jedné minuty. Ráno jsem stříkala kotce, kde je podlaha ze 7O% z prken a zbytek z betonu a na vlhkých a teplých prknech hned vedle přepravky s vodou se vyvalovala velká, tlustá a zubatá zmije. Jasně, že jsem byla doma sama, jako vždy, když je nějaký průser. První mě napadlo kafe, gumáky, klacek na vyhození vetřelce, veterinář. Kafe jsem nalila do psů, zmije mezi tím zmizela. Manžel byl akorát na cestě domů, někde u Mladé Boleslavi. Přiřítil se kosmickou rychlostí, dodnes se divím, že se naše ojetina nerozsypala, naložil bobtnající sourozence do auta a odfrčel na veterinu do Jablonce.
Mí lovci hadů to dostali oba mezi oči a čenich, zkoušela jsem i jed vysát, ale byl silný, jako to bývá na jaře. Dolly ho schytala víc, protože byla první. Na veterině na ně zírali v čekárně jak na
marťany, protože na haskouním těle zela hlava mastifa a veterinář si snad myslel, že jsme nakřížili plemena. Dostali injekčně antihypnotika a antibiotika, sérum zde chybí i pro lidi . Doktoři sice říkali, že jsou dost velcí a mladí, že by pravděpodobně nebyl život ohrožen, no nevím.
Další den se servírovalo ještě kafe po lžičkách.Dolly se ukázala jako pravý typ do kavárny, moc jí chutnalo, ještě si přála dortík, Dánymu jsme museli černý mok dávat stříkačkou. Druhý den začali pomalu splaskávat a dostávat se do haskouní podoby a další už žrali a byli O.K. Za nějaký čas jsem volala známé pejskařce, vylíčila vše a dostala šok. Říkala, že u nich byl trénovat Němec se čtyřmi hasky a odvezl si domů jen dva. Zmijí uštknutí. Člověka by asi napadlo -spíš vosí invaze nebo sršeň, kdyby nebyl u akce, ale zmije v kotci???Na procházce se psy obcházím úctyhodně místa, kde se zmije mohou vyskytovat , ale že vleze do kotce, to by mě vážně nenapadlo. Tak díky, Jenny. Že jsme jim říkali po zbytek života ZMIJÁCI, je jasné. Ještě jedna zajímavost. Když odešla Dolly , ten den rozkvetla třešeň a Dánymu v den odchodu na věčné pláně zase vykvetly sněženky. Asi proto, že už byli rození na horách.
Když jsme se přistěhovali od Prahy do hor se čtrnácti haskouny a dvěmi tibetskými dogami, měli jsme už chovnou základnu, ale neodolali jsme a z vrhu "D" si nechali pejska Dányho a fenku Dolly. Jak je známo, u lidí, tak i u pejsků jsou povahy velice různorodé, ale o tom asi nemusím vyprávět. Zkrátka po Dolly jsme si nechali fenku jménem Jenny. Její mínus, který se ukázal vlastně plusem byl, že byla děsně závistivá a žárlivá. Asi před sedmi lety, 3O.4.-to datum si pamatuju naprosto přesně, protože jsem si akorát opravovala koště, abych byla řádně připravená na noční rej , když slyším zezadu z kotců závistivý vřískot. Jdu se mrknout, co se děje.Jenny, která bydlela ve vedlejším kotci s malým pejskem Linem, visí na plotě ječí z plna hrdla a packou ukazuje, že Dolly tam něco má a ona chce taky. Podotýkám, že bylo vedro a dusno a ostatní spali. Kouknu a vidím nějakou šedočernou hromadu. V té chvíli vylezla Dolly, ještě z boudy rozespalá, ale haskouní pud
lovit nepotřebuje řádné probuzení-ťafla a zavřískla. Už mi došlo, co se děje, letěla jsem jak šílená do druhého kotce, ale to stačil vylézt i Dány a chtěl si nalovit také. Marný byl můj jekot-Dány, fuj je to! Takhle
to vypadá jako dlouhá doba, ale byla to otázka snad jedné minuty. Ráno jsem stříkala kotce, kde je podlaha ze 7O% z prken a zbytek z betonu a na vlhkých a teplých prknech hned vedle přepravky s vodou se vyvalovala velká, tlustá a zubatá zmije. Jasně, že jsem byla doma sama, jako vždy, když je nějaký průser. První mě napadlo kafe, gumáky, klacek na vyhození vetřelce, veterinář. Kafe jsem nalila do psů, zmije mezi tím zmizela. Manžel byl akorát na cestě domů, někde u Mladé Boleslavi. Přiřítil se kosmickou rychlostí, dodnes se divím, že se naše ojetina nerozsypala, naložil bobtnající sourozence do auta a odfrčel na veterinu do Jablonce.
Mí lovci hadů to dostali oba mezi oči a čenich, zkoušela jsem i jed vysát, ale byl silný, jako to bývá na jaře. Dolly ho schytala víc, protože byla první. Na veterině na ně zírali v čekárně jak na
marťany, protože na haskouním těle zela hlava mastifa a veterinář si snad myslel, že jsme nakřížili plemena. Dostali injekčně antihypnotika a antibiotika, sérum zde chybí i pro lidi . Doktoři sice říkali, že jsou dost velcí a mladí, že by pravděpodobně nebyl život ohrožen, no nevím.
Další den se servírovalo ještě kafe po lžičkách.Dolly se ukázala jako pravý typ do kavárny, moc jí chutnalo, ještě si přála dortík, Dánymu jsme museli černý mok dávat stříkačkou. Druhý den začali pomalu splaskávat a dostávat se do haskouní podoby a další už žrali a byli O.K. Za nějaký čas jsem volala známé pejskařce, vylíčila vše a dostala šok. Říkala, že u nich byl trénovat Němec se čtyřmi hasky a odvezl si domů jen dva. Zmijí uštknutí. Člověka by asi napadlo -spíš vosí invaze nebo sršeň, kdyby nebyl u akce, ale zmije v kotci???Na procházce se psy obcházím úctyhodně místa, kde se zmije mohou vyskytovat , ale že vleze do kotce, to by mě vážně nenapadlo. Tak díky, Jenny. Že jsme jim říkali po zbytek života ZMIJÁCI, je jasné. Ještě jedna zajímavost. Když odešla Dolly , ten den rozkvetla třešeň a Dánymu v den odchodu na věčné pláně zase vykvetly sněženky. Asi proto, že už byli rození na horách.
Dášce (Radek, 28. 12. 2007 08:52)
Tohle bych ale hladové tygřici s mláďaty opodál do ouška rozhodně nevyprávěl.Už jsi určitě také zažila nenasytnou samičku komára při spaní?Nebo ovády při koupání např.v řece?Ty hladím rychle letící otevřenou dlaní plnou něhy a porozumění,jak taky jinak.
Radkovi:-)) (d.a.sha, 27. 12. 2007 23:01)
krásně píšeš o zviřátkách...doufám,že je máš i tak rád
Hance (Radek, 27. 12. 2007 22:58)
To byla jen chvilková indispozice,slibuji,že se to už nestane.Jsem vesměs zvyklý hrát po čertech dobrý pekelný mariáš.Dnes to ale byl ložený žebrák.To přiznávám.
Radkovi (Saty, 27. 12. 2007 22:33)
Ty nerad odkrejváš karty a zrovna tahle je za dobrej bod.;-)
Dík za první krásnej příspěvek a ještě k tomu rýmovanej.
Dík za první krásnej příspěvek a ještě k tomu rýmovanej.
člověk versus zvíře (Radek, 27. 12. 2007 14:33)
Někdy je až k nevíře,
co člověk může být někdy za zvíře.
Vím,že se jim i sny zdají.
Stačí se na ně vlídně dívat,
sem tam si s nimi i popovídat,
že to je pravda nám pak najevo dají.
Pohlazení,pomazlení,vždyť těžkého na tom nic není.
co člověk může být někdy za zvíře.
Vím,že se jim i sny zdají.
Stačí se na ně vlídně dívat,
sem tam si s nimi i popovídat,
že to je pravda nám pak najevo dají.
Pohlazení,pomazlení,vždyť těžkého na tom nic není.
